Podvod
Z pera anonymního autora -*- Koupil jsem si nové koště, to staré tak muselo ze skříně pryč. Na inzerát u Chytráka zareagovala mladá čarodějka, že právě takové hledá. Na ceně jsme se dohodli, nejsem žádný zloděj, a tak za 3 galeony mohlo být koště její. S nadšením souhlasila a domluvili jsme si předání u Rosmerty. Čarodějka se mi líbila, chvíli jsme si povídali, když náhle koukla na hodiny a vzpomněla si, že už musí běžet. V rychlosti jsme si předali koště za tři zlaté mince, a pak už jen z okna vidím, jak mizí v dáli. Nezmizela však sama. Zmizely i mince! Leprikónské zlato! Podvodnice!
Trpělivost
Z pera anonymního autora. -*- Kap, kap, kap. Další kapky se přidaly do téměř plného poháru, zatímco si osoba na Zemi povzdechla a mírně se usmála. Svou frustraci spolkla, rozhodla se přes ni přenést. Tento pohár sledovala trojice bytostí kdesi na abstraktním místě. „Vede si úctyhodně, mnozí by to už nevydrželi a napáchali svým hněvem mnoho škod.“ „To jistě souhlasím, ale musí to pro ni být těžké břemeno. Jen se podívej na její pohár trpělivosti, brzy přeteče, přestože do něj přilévá pomálu!“ „Mohli bychom ji za její snahu odměnit. Udělat jí radost, trochu vypustit její pohár, aby ji netrápil…“ Trpělivost nesla své ovoce, neubližovala...
Hněv – Po večeři
Z pera anonymního autora. -*- Linda se hořce zasmála. Tušila to. Tušila to celou dobu, ale teprve teď se jí to potvrdilo. Dívala se na esemesku od neznámého čísla a četla ji stále dokola. Tomáš chodí za Jitkou od nich z kanclu. Cítila, jak se jí krev žene do tváří a polévá ji horkost, zároveň však u srdce cítila ledově studené bodnutí. Takže je to pravda. On vážně někoho má… „Ahoj, myško,“ ozvalo se klapnutí dveří. Tomáš je doma. Myško, pomyslela si Linda, kolika dalším takhle ještě říká?! Přinutila se však k úsměvu. „Ahoj, už jsem na tebe čekala!“ Došlápne si na něj po...
Lehkomyslnost
Z pera anonymního autora. -*- Nikdy nebyl příznivcem nudy a nicnedělání. Právě naopak, něco takového bytostně nesnášel. Potřeboval stále nové a nové podněty, hledal, co by mohl vyzkoušet, a nic mu nebylo dost. Zvláštní oblibu měl v adrenalinu a nijak nedbal na své bezpečí a na starosti svého okolí. Jeho blízcí byli poměrně tolerantní, chtěli u něj však vidět alespoň trochu opatrnosti, starosti o sebe samého, nebo alespoň ohleduplnosti vůči nim. Taktně mu to připomínali, ale on jejich varování vůbec nedbal a jeho atrakce se stávaly čím dál tím nebezpečnější. Když jednou jeho lehkomyslnost přesáhla meze a on si ublížil, dlouho mu to nemohli...
Zoufalství – Ticho
Z pera anonymního autora -*- Seděla u lůžka a pokoušela se ignorovat monotónní pípání přístrojů. Návštěvní hodiny už uplynuly, ale personál oddělení byl tentokrát shovívavý. Primář věděl, co pro ni její otec znamená, a dovolil jí zůstat po jeho boku. Nebude to dlouho trvat, uvědomila si Markéta a pozorovala mělce dýchajícího muže. Jemně pohladila jeho dlaň. Když ji vodíval za ruku, připadala si v bezpečí – ať už to bylo do školy nebo k oltáři. Teď působil křehce jako panenka. Nevěděla, co si počít. Nejradši by křičela, řvala, plakala, něco rozbila, někoho tloukla, jenže nebylo koho. A pak si všimla, že je něco jinak. Pípání...







