Hněv – Po večeři
Z pera anonymního autora. -*- Linda se hořce zasmála. Tušila to. Tušila to celou dobu, ale teprve teď se jí to potvrdilo. Dívala se na esemesku od neznámého čísla a četla ji stále dokola. Tomáš chodí za Jitkou od nich z kanclu. Cítila, jak se jí krev žene do tváří a polévá ji horkost, zároveň však u srdce cítila ledově studené bodnutí. Takže je to pravda. On vážně někoho má… „Ahoj, myško,“ ozvalo se klapnutí dveří. Tomáš je doma. Myško, pomyslela si Linda, kolika dalším takhle ještě říká?! Přinutila se však k úsměvu. „Ahoj, už jsem na tebe čekala!“ Došlápne si na něj po...
Lehkomyslnost
Z pera anonymního autora. -*- Nikdy nebyl příznivcem nudy a nicnedělání. Právě naopak, něco takového bytostně nesnášel. Potřeboval stále nové a nové podněty, hledal, co by mohl vyzkoušet, a nic mu nebylo dost. Zvláštní oblibu měl v adrenalinu a nijak nedbal na své bezpečí a na starosti svého okolí. Jeho blízcí byli poměrně tolerantní, chtěli u něj však vidět alespoň trochu opatrnosti, starosti o sebe samého, nebo alespoň ohleduplnosti vůči nim. Taktně mu to připomínali, ale on jejich varování vůbec nedbal a jeho atrakce se stávaly čím dál tím nebezpečnější. Když jednou jeho lehkomyslnost přesáhla meze a on si ublížil, dlouho mu to nemohli...
Zoufalství – Ticho
Z pera anonymního autora -*- Seděla u lůžka a pokoušela se ignorovat monotónní pípání přístrojů. Návštěvní hodiny už uplynuly, ale personál oddělení byl tentokrát shovívavý. Primář věděl, co pro ni její otec znamená, a dovolil jí zůstat po jeho boku. Nebude to dlouho trvat, uvědomila si Markéta a pozorovala mělce dýchajícího muže. Jemně pohladila jeho dlaň. Když ji vodíval za ruku, připadala si v bezpečí – ať už to bylo do školy nebo k oltáři. Teď působil křehce jako panenka. Nevěděla, co si počít. Nejradši by křičela, řvala, plakala, něco rozbila, někoho tloukla, jenže nebylo koho. A pak si všimla, že je něco jinak. Pípání...
Střídmost
Báseň z pera anonymního autora. -*- Byla jednou jedna dáma co vždy všechno odmítala. Skromná, střídmá, umírněná, královna ctí učiněná! Žádné víno, hostiny, večer v kruhu rodiny. Bály, plesy, divadlo? Co vás to jen napadlo! Jiní baští kaviár, ona radši jablek pár. Nalej ještě, křičí jiní, ta se tomu jenom diví. Žádné šperky, šaty drahé, prostý oděv je to pravé. Stačí málo, pro ni dosti, nepomýšlí na cennosti. Nad nadbytkem hořekuje, nemá víc než potřebuje. Zdrženlivá je ta dáma, nikdy se moc nenasmála. Brzy vstává, chodí spát, drží také celibát. A když večer usínala, vždycky dlouze přemítala: Běda bohémům, běda! Co však dáma ze života...
Pomluva
Báseň z pera anonymního autora. -*- Žila kdesi na vesnici, celý den se nudila. Změnila se v klevetnici, pořád jenom mluvila. Uši měla nastražené, copak by jí uniklo? Jak spatřila nakažené, nápad jí to vnuklo. Předvídala konec světa, že nemoc všechny zachvátí. Je potřeba splnit meta, pouze to je zachrání. Nejprv pátrat po zločinci, který zkázu přinesl. Našla ho prý v sirotčinci, zadním oknem tam vlezl. Krádeží se provinil, odnesl si chleba k jídlu. Zbytek přitom pošpinil rukama svýma od jílu. Zbavit se ho, zarazit ho, v zločinecké činnosti. Hned zavolat markrabího, ať je zkázy zprostí. Náš kluk je však nevinný, jen syn z chudé...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
