Podvod – Veliká vzácnost

Z pera anonymního autora -*- Spokojeně si domů nesl klec, ve které podřimoval ptáček modré barvy. Zobáček měl schovaný pod křídlem, takže připomínal spíše opeřenou modravou kuličku než vzácného papouška, ale chovatel si byl jist, že se jedná o vskutku výstavní kousek. Koneckonců, původní majitel to sám říkal: Prvotřídní exemplář, pane, veliká vzácnost, velikánská, dovezený až z Panamy! Samolibě se usmál. Prodejce mu sice nedokázal říci, o jaký druh papouška se jedná (to opravdu nevím, pane, já jsem jen prodejce, ale už mi za něj nabízeli dvakrát tolik!), byl si však, že neprohloupil. Vždyť o jaký druh se jedná, si může snadno dohledat na internetu… (stoslůvka byla inspirována touto...

Láska

Z pera anonymního autora. -*- Podívala se mládenci do očí a pohledem ho ujistila, že jeho drahé psaní je ve správných pařátcích. Zoufalý výraz v jeho tváři se trochu zmírnil, když se v něm mihla něžná emoce. Holubička roztáhla svá křídla a využila lehkého vánku pro svou cestu. Letěla dnem i nocí, aby splnila své důležité poslání, pomohla mladému páru uchovat vzácný cit. „Holubičko zlatá, poleť ke mně!“ zavolala na sněhobílého ptáčka dívka. Sršela nedočkavostí, přesto však nezapomněla prvně holubičku za její službu odměnit něčím do zobáčku. Dále ale neotálela, odvázala od nožičky malý pergamen a dala se do čtení. Oči jí jen zářily...

Obžerství – Hors d’oeuvre

Z pera anonymního autora. -*- Emma labužnicky zakrojila nožem do krvavého hovězího. Téměř obřadně donesla sousto k ústům, slastně přivřela oči a s hlasitým žvýkáním si vychutnávala strukturu maso. Olízla nůž. Pak se se zvířecí divokostí pustila do jídla. Prostorem se rozléhalo mlaskání, chrochtání a další animální zvuky. Periferně zahlédla, že jí personál podniku i hosté u ostatních stolů věnují zhrozené pohledy. Nevěnovala tomu pozornost. Teď ne. Teď je čas ochutnat ty lanýžové gnocchi se šampaňskou omáčkou, potom se bude věnovat božsky vonícímu crème brûlée…. „Bude si madam přát platit?“ ozval se hlas číšníka. „Ne,“ odtušila Emma s blaženým úsměvem, „madam si bude přát...

Podvod

Z pera anonymního autora -*- Koupil jsem si nové koště, to staré tak muselo ze skříně pryč. Na inzerát u Chytráka zareagovala mladá čarodějka, že právě takové hledá. Na ceně jsme se dohodli, nejsem žádný zloděj, a tak za 3 galeony mohlo být koště její. S nadšením souhlasila a domluvili jsme si předání u Rosmerty. Čarodějka se mi líbila, chvíli jsme si povídali, když náhle koukla na hodiny a vzpomněla si, že už musí běžet. V rychlosti jsme si předali koště za tři zlaté mince, a pak už jen z okna vidím, jak mizí v dáli. Nezmizela však sama. Zmizely i mince! Leprikónské zlato! Podvodnice!

Trpělivost

Z pera anonymního autora. -*- Kap, kap, kap. Další kapky se přidaly do téměř plného poháru, zatímco si osoba na Zemi povzdechla a mírně se usmála. Svou frustraci spolkla, rozhodla se přes ni přenést. Tento pohár sledovala trojice bytostí kdesi na abstraktním místě. „Vede si úctyhodně, mnozí by to už nevydrželi a napáchali svým hněvem mnoho škod.“ „To jistě souhlasím, ale musí to pro ni být těžké břemeno. Jen se podívej na její pohár trpělivosti, brzy přeteče, přestože do něj přilévá pomálu!“ „Mohli bychom ji za její snahu odměnit. Udělat jí radost, trochu vypustit její pohár, aby ji netrápil…“ Trpělivost nesla své ovoce, neubližovala...