Lakomství
Z pera anonymního autora -*- Lidé jí už nějakou dobu jen ubližovali. Kde byly ty časy, kdy si jí vážili, kdy se o ni s láskou starali a dávali si pozor, aby nestrádala? Ona pak nikdy neměla nejmenší problém jim dávat něco nazpět. S radostí jim poskytovala to nejlepší, co měla. Jenže později si jí přestali vážit, jen brali a zaměřovali se na vlastní prospěch. Dlouho to trpěla, zapřela samu sebe a dávala dál. Ale pak jí došla trpělivost a zatvrdila se, nehodlala se pro ostatní rozdávat. Přešla do druhého extrému a nic nemohlo odčinit, co jí lidé provedli. A tak se Země stala...
Naděje
Z pera anonymního autora -*- Proč zrovna dnes píšu o naději? Protože dnes jsem ji viděla během dne ve spoustě podobách. Nejprve u mých spolužáků, kteří se k ní upínali, chtěli v pondělí a v úterý zůstat doma. Snad ani nemusím psát, že jdeme do školy. Pak znovu u nich, když se doučovali ještě poslední účetní příklady či anglická ekonomická slovíčka. Ale nejvíce jsem ji obdivovala u mého přítele. Celý den jsme se spolu téměř nebavili, ale pak… Řekla jsem mu, jak se cítím a v tu chvíli si myslím, že jsem viděla snad nejtypičtější příklad naděje, tj. naději na odpuštění. Samozřejmě jsem mu...
Víra
Adventní stoslůvka z pera anonymního autora. -*- Seděla jsem na křesle u krbu, které už pro mě bylo vyhrazené, ačkoliv jsem tu nebydlela. Byla zrovna první adventní neděle, venku už se stmívalo a my jsme u nich byli na návštěvě – ostatně jako každoročně. Nadšeně jsme si s nejlepším kamarádem vyměnili pohledy, když jeho mamka obřadně přinesla věnec, následovaná svým mužem, připraveným zapálit první svíčku. U věnce strávíme příjemnou chvíli, než si naše rodina vezme vlastní svíci, kterou si od té hořící zapálí. Společně ji pak doneseme domů a budeme si užívat společný oheň. Vždy jsme věřili, že takto utužíme svá pouta a plamínek víry nás bude...
Závist
Z pera anonymního autora -*- Princezna krásná, vším lidem milovaná, opět slavila své narozeniny a spolu s ní slavilo celé království. Všichni byli ve velikém očekávání, jaký program princezna vymyslela. Nikde se nemluvilo o ničem jiném. Všude bylo naklizeno, brnění všech stráží se leskla ve slunečním svitu. Jedna osoba však neslavila. Druhá z princezen totiž svou sestře pozornost nesmírně záviděla. A už měla plán, jak vše změnit. V kuchyni probíhaly přípravy slavnostní večeře, sestra oslavenkyně kuchyní rychle proběhla, vylila malou lahvičku do jednoho z hrnců a hned zase zmizela. Celé království pak týden sužovaly bolesti břicha a střevní potíže, na oslavu by nejradši každý...
Hněv
Z pera anonymního autora -*- Stačil jen drobný pohyb palcem, aby vylétla první jiskra. Ta už se nebála chytit nějakého hořlavého povrchu a následně vzplanout. Postupovala dále, sílila, už nebyla pouhou jiskrou, nýbrž se proměnila v plamen. A ten se nebál dále přiživovat, stále obnovovat, rozvíjet se v oheň. Jakmile jiskra začala, ohni se nedalo zabránit. Přesně do takovéto metafory svůj hněv rád dával, když byl zrovna v klidu, schopný racionálně přemýšlet. Chtěl to vysvětlit, přijít na řešení, jak se svým neduhem pracovat. Jak ho vysvětlit ostatním a dokázat jim, že jim nechtěl ublížit. Jenže vždy, když už byl kousek od svého cíle, vylétla...