Láska
Z pera anonymního autora. -*- Ve světle lampy pozorovala jeho tvář. Spal, vypadal tak bezbranně. Prohlížela si jeho řasy, nos i lícní kosti, chtěla si je navěky vštípit do paměti. Ve skutečnosti by jeho rysy poznala i poslepu, poznala by ho podle kroků i způsobu, jakým otevírá dveře, a mezi tisíci vůněmi by vždy poznala jeho vlasy. Milovala ho. Tolik ho milovala. Vždycky si myslela, že láska znamená, že s tím druhým dokonale sednete, že ten druhý vždy udělá to, co si přejete. Nebyla to pravda. Pravá láska byla, když váš ten druhý štval k zbláznění, a vy jste se na něj přesto nedokázali...
Moudrost
Z pera anonymního autora. -*- Vytáhl zpoza hábitu pohár s vínem. „Napij se bratře a uklidni své myšlenky.“ Král si pomyslel: „Uklidni je navždy že? Ty kryso jedna…“ Vařila se mu krev v žilách, ale bratra měl rád, nechtěl žádné rychlé zásahy, s tímto se musel vypořádat sám. „Dej si se mnou bratře, kde máš svůj pohár?“ otázal se král svého rodinného příslušníka. Král si nechal donést ještě jeden pohár a bratrovi odlil, bratr se na něj soucitně podíval. „Návštěva vždy pije první, na mou počest,“ král se dokázal rozpačitě usmát. Jeho bratr se slzami v očích vyběhl z hradu. „Proč se mě pokusil...
Cudnost – Časopis
Z pera anonymního autora. -*- Beáta nervózně přešlápla. Nebylo jí to příjemné. Necítila se ve své kůži, ale když už ji sem Martina s Jitkou dotáhly… Ze stránek časopisu na ni lascivně pokukovala bruneta s odhaleným poprsím. Zezadu k ní byl přitisklý nějaký muž, a ten… Ani to nebyla schopná popsat! Uhnula očima, aby se jí nepošklebovaly, určitě byla celá rudá. „Holky, nepůjdeme radši už?“ pípla nesměla, ale nikdo jí nevěnoval pozornost. Celý hlouček dívek upíral pozornost na nemravnosti v časopise a se zaujatým chichotáním rozebíral, co se asi na fotografiích děje a s čím má která z nich zkušenosti. Beáta neměla zkušenost...
Zoufalství
Z pera anonymního autora. -*- A tak stál na vrcholku skály, kámen k noze přivázaný. Otáčel se za vesnicí, kde byla ona. Žila. Veselá, nádherná s úsměvem na tváři s jiným mužem, který si ji nezaslouží. Jak si ho mohla vybrat? Nebyl dost dobrý pro ni, ani pro tuto zem. Už má místo jinde. Ona byla na něj taková zlá, stejně jako jeho osud. Kde je co na životě dobrého? Řeka je studená, vítr mu čechrá vlasy a jakoby na něj volal: „Už skoč, už konec trápení!“ A on. Už bez myšlenek s klidným pocitem, vrhl se do vln s vidinou, že jde za lepším.
Upřímnost – Nezávislá poradkyně
Z pera anonymního autora. „Co tyhle?“ „Ne, ne, ne, proboha, ty ne!“ „Vždyť jsou pěkné, a navíc nestojí moc—-“ „Ale vypadáš v nich jako selka,“ odtušila Helena věcně. Sandra si povzdechla a začala se soukat ze šatů. Helenu znala už roky, byla správně trhlá, akční a upřímná… někdy až moc. „A tyhle?“ „Vůbec, žlutá není tvoje barva!“ „Není?“ „Ne, vypadáš v ní nemocně.“ Copak by tě zabilo říct, že mi to šíleně sekne? mručela si Sandra pod vousy. Zkusila si šestnácté šaty. Docházela jí trpělivost. „Tak co?“ Heleně se rozzářily oči. Nadšeně zatleskala. „Parádní! Pecka, fakt! Filip se do tebe zamiluje na první...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
