Cudnost – Časopis
Z pera anonymního autora. -*- Beáta nervózně přešlápla. Nebylo jí to příjemné. Necítila se ve své kůži, ale když už ji sem Martina s Jitkou dotáhly… Ze stránek časopisu na ni lascivně pokukovala bruneta s odhaleným poprsím. Zezadu k ní byl přitisklý nějaký muž, a ten… Ani to nebyla schopná popsat! Uhnula očima, aby se jí nepošklebovaly, určitě byla celá rudá. „Holky, nepůjdeme radši už?“ pípla nesměla, ale nikdo jí nevěnoval pozornost. Celý hlouček dívek upíral pozornost na nemravnosti v časopise a se zaujatým chichotáním rozebíral, co se asi na fotografiích děje a s čím má která z nich zkušenosti. Beáta neměla zkušenost...
Zoufalství
Z pera anonymního autora. -*- A tak stál na vrcholku skály, kámen k noze přivázaný. Otáčel se za vesnicí, kde byla ona. Žila. Veselá, nádherná s úsměvem na tváři s jiným mužem, který si ji nezaslouží. Jak si ho mohla vybrat? Nebyl dost dobrý pro ni, ani pro tuto zem. Už má místo jinde. Ona byla na něj taková zlá, stejně jako jeho osud. Kde je co na životě dobrého? Řeka je studená, vítr mu čechrá vlasy a jakoby na něj volal: „Už skoč, už konec trápení!“ A on. Už bez myšlenek s klidným pocitem, vrhl se do vln s vidinou, že jde za lepším.
Upřímnost – Nezávislá poradkyně
Z pera anonymního autora. „Co tyhle?“ „Ne, ne, ne, proboha, ty ne!“ „Vždyť jsou pěkné, a navíc nestojí moc—-“ „Ale vypadáš v nich jako selka,“ odtušila Helena věcně. Sandra si povzdechla a začala se soukat ze šatů. Helenu znala už roky, byla správně trhlá, akční a upřímná… někdy až moc. „A tyhle?“ „Vůbec, žlutá není tvoje barva!“ „Není?“ „Ne, vypadáš v ní nemocně.“ Copak by tě zabilo říct, že mi to šíleně sekne? mručela si Sandra pod vousy. Zkusila si šestnácté šaty. Docházela jí trpělivost. „Tak co?“ Heleně se rozzářily oči. Nadšeně zatleskala. „Parádní! Pecka, fakt! Filip se do tebe zamiluje na první...
Lehkomyslnost
Z pera anonymního autora. Být dítětem, létat si ve snech. Člověk si může skákat z mráčku na mráček a nic se mu nestane. To stejné by potom chtěl aplikovat i v realitě. Ale co když to nejde? Proč se je pořád nějací dospěláci snaží chránit? Ví snad o světě víc? Je lehkomyslnost opravdu tak špatná vlastnost? Někdy si říkám, že bych vlastně chtěla být pořád bezstarostným dítětem, protože bych pořád měla ty své ambice a věřila jim. Kéž bys ty mé malé já vědělo, jak jednou dopadneš, nebylo bys tak veselé, nebo vlastně bylo? Každodenní trápení, dny ubíhají tak rychle, starosti na každém kroku…
Víra – Síla zvyku
Z pera anonymního autora. Nenápadně vklouzla do lavice. Překvapilo ji, kolik je tu v tuhle hodinu věřících. Sama nechápala, co ji to popadlo. Jako dítě chodila do kostela pravidelně, musela, celá rodina byla věřící, a tak se malé Petry nikdo neptal, jestli chce na mši s nimi. Samozřejmě, že chtěla. Když si v patnácti Petra uvědomila, že kázání jsou jen snůška blábolů a že se její rodina vlastně neřídí tím, co je v Bibli psáno, začala se kostelům vyhýbat obloukem. Pokrytci. Kecy, lži. Tak proč tu teď seděla na studené, tvrdé lavici, a zírala na utrápenou tvář Krista na kříži? Netušila. Snad síla...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
