Pro Barbaru Arianne Lecter
Lásku Vám i žabkám! Ve střehu stále, té žabky neproklouznou, lásku jim dává, dohlíží na nás všechny, krásné žabí království.
Spravedlnost – Dárky
Z pera anonymního autora. -*- Miriam si povzdechla a už poněkolikáté se začala přehrabovat hromádkou ozdob, sladkostí, rukavic, šál, džemů a dalších drobností. Zároveň si odškrtávala ze seznamu. Se Zuzkou se zná od vejšky. Renata ji v létě hodně pomohla, když za ni vzala tu odpolední směnu. No a Gita je vždy po ruce, když potřebuje pohlídat kočku, té musí také něco dát, to je jasné. Jenže když obdaruje k Vánocům tyhle tři, nebude to ostatním ženským z kanclu líto? Miriam se bála, aby to Lindě s Janou nepřišlo nefér. Pokud chce být spravedlivá, měla by něco koupit i jim… Ale kde na to...
Smilstvo
Muzikál z pera anonymního autora. -*- ERIC: (zpívá) Jak se to jen mohlo stát? Proč já musím sám zůstat? Proč já, proč ne on, smilník? Já dnes prvé překročil ten milník, on žije za ním léta dlouhá, hned za kostelem se vždy rouhá! On, vždy ze smilstva vyvázne, však tentokrát já říkám mu: „Ne!“. Svým zpěvem vás nyní okouzlím, jeho za smislstvo není dobrým! Však já jsem nevinný, to dokážu vám! Že on je ten smilník, já důkazy mám! (zakřičí a odejde ze scény, kde se ihned po jeho odchodu objeví John) JOHN: (zpívá) Někdo řekl smilník? Či dokonce důkazy? Vždyť já jen ženy mám rád, jejich výrazy, jejich dech, jejich vůni či snad jejich těla? Och, ženy jsou pokušení, každá by to chtěla! Jak hříšné ony jsou, každá smilnicí jest! Vždyť nám, mužům, působí jen bolest! Podívej...
Cudnost
Z pera anonymního autora. -*- Každé ráno to stejné. Sama v honosném pokoji. Pod peřinou ve velké posteli. Sama. Dvacetiletá panna, nikomu se nelíbím, jak bych taky mohla. Když už by někdo jevil zájem, není dostatečně urozený. Silonky se táhnou po nohách. Navlékám si jednu podkolenku, druhou. Nechci aby den vůbec začal. Na sobě tuna vrstev oblečení, které se mi ani nelíbí. Nelíbí se mi nic. Proč musím čekat? Na toho pravého? Existuje někdo jako ten pravý, nebo umřu neposkvrněná, čistá, nevinná jako malé dítě, které nikdy nepoznalo lásku? Ani od rodiny. Vždycky vyvrhel. Sčešu si vlasy, nasadím falešný spokojený výraz a den můžu přetrpět.
Lakomství
Z pera Cally Torové. -*- Schovala se s čokoládou do svého pokoje. Věděla, že by se měla rozdělit i s mladším bráškou, ale proč? Raději ji snědla celou sama, aby si náhodou někdo nevzal ani jediný kousek. Odmítala se dělit a její bráška nechápal, kde se to v jeho sestře vzalo. Bylo mu to líto, rodiče je vychovali stejně a on nevěděl, kde se stala chyba a její přátelskost se proměnila v chlad a nepřístupnost. Postupem času se k tomu přidalo i lakomství a on teď klepal na její dveře. Nechtěl čokoládu, chtěl zpátky sestru, kterou znal a měl rád. Neúspěšně. Bohužel ho poslala pryč.