Visatec

Seděl pod vrbou, tiše lkal pro to, co kdysi udělal, v dobré víře se zamiloval, jenže pak do vojska narukoval, za kopcem a za řekou, na bojovém poli, přijde o pár kamarádů, bolí srdce, bolí, k domovu stále však upíná naději, a tak, když ve válce více ho nechtějí, vrací se za svojí láskou života, kterou však zdobí jen k sexu ochota, a když ji v posteli s jiným spatřil, hlavu svěsil a meč tasil, za její smrt chce zaplatit, životem svým chce vraždu odplatit, zaduní hrom a nebe se se zemí smísí, na vrbě nakonec mrtvý chlap visí.

Autor : dne 11/08/2013 | Z Vergiliova stolu | 0 komentářů

Vlastní názor

Upáleni, zavražděni, pro své vlastní přesvědčení, oběšeni, popraveni, pro svou víru ve zlepšení. Hloupá víra v nemožné! Hloupé náboženství zlé! Proč se to všechno takhle zvrátilo? Vždyť ve starověku tak zle nebylo! Hloupá, hloupá přesvědčení, kvůli nimž jsme odsouzeni.

Autor : dne 04/05/2013 | Z Vergiliova stolu | 0 komentářů

Apokalypsa

Byl temný zimní večer a jasné luny zářný svit jako by pozbyl všechen cit, jen na zem přísně plál. Tu v temné noci dravý tvor každičký jako by zjih, jeho stín teď zemi stih, jen jasný křiku tón tu zbyl. Měsíc se víc nerozzáří, temné slzy kanou z nebes, hlavu svou však příliš nevěs, až k zemi se nedostanou. Temný večer, chladem žhnoucí, luna zem víc nerozzáří, úsměvy nám zmizí z tváří, svět dnes upadl v nemilost…

Autor : dne 12/23/2012 | Z Vergiliova stolu | 0 komentářů