ŽD1 – Vysněná návštěva
Drabble formou dopisu. Drahá maminko, nevěřila bys, co se mi dneska stalo, můj největší sen! Přiletěli za mnou mimozemšťani! Měli krásnou, štíhlou, stříbrně se lesknoucí vesmírnou loď, která se pohybovala zcela neslyšně. Sami byli vysocí, ladní, zhruba humanoidního tvaru, ale zdálo se, že jsou příbuzní spíš hmyzu než savcům. Dělali pískavé a cvakavé zvuky, ale rozuměla jsem jim. Říkali, že přiletěli v míru a chtějí poznat nejlepší zástupce lidstva, jako jsem já. Pýchou jsem se úplně nadmula a bavili jsme se snad hodiny! Bylo to perfektní. A pak jsem se teda vzbudila, škoda, no. Ale jinak se mám dobře, co Ty? Tvoje Sharlindra Redakční úpravy provedla Helenia...
ŠKM – Porcelánové slůně
Magdaléna vzala do ruky porcelánové slůně. Prohlížela si ho často, nikdy ji nepřestávalo fascinovat. Bylo drobounké, nemělo snad ani tři centimetry na výšku, ale co mu chybělo na velikosti, nahrazovalo detailností. Bylo vykreslené mistrovskými tahy drobného štětečku. Magdaléna sice živého slona nikdy neviděla, ale byla si jistá, že vypadá přesně takhle. Slůně bylo drobné a křehké, delikátní a pozoruhodné stejně, jako žena, která ho vyrobila a od které ho dostala. Poprvé ji potkala na jaře roku 1746 ve Versailles. Ludvík XV. ji často zval na nejrůznější plesy a Magdaléna je ráda navštěvovala, když ji povinnosti pustily. Řadu dvořanů dávno znala, ale Jeanne-Antoinette tam musela být nová. Ano, musela, protože ji přehlédnout prostě nešlo. Ale kolem Ludvíka se...
Přichází podzim
Drabble do soutěže Podzimní rovnodennost Pod vrbou. Podzimní rovnodennost. Noc přebírá vládu. Slunce začíná být unavenější a chodí spát dřív a dřív. Prim dostane měsíc, který nás bude hlídat během prodlužujících se nocí. I hvězdy se na nás budou déle usmívat. Sluneční paprsky pomalu přestávají žhnout a vysoušet krajinu. Přichází úleva od žáru, slunce si svůj odpočinek zasloužilo. Letní vánek pozvolna chladne a místo svěžího pohlazení bude brzy bodat. Častější a častější deště umožní přírodě se naposled zazelenat, aby pak měla sílu vykouzlit ohnivé barvy podzimu a schovat se pod sněhovou peřinu. Dnes je ale stále teplo a slunce s měsícem se o den rozdělí rovným...
ŠKM – Přívěsek s rubínem
Magdaléna něžně vzala přívěsek do ruky a zadívala se do krvavého rubínu. Vlastně ho nikdy neměla na sobě, uvědomila si. Nikdy, kromě dne, kdy ho dostala od matky. Matka tehdy zářila pýchou a hrdostí, byl to den, který se nezapomíná. Rubín jako by ji hypnotizoval a Magdaléna se ponořila do vzpomínek. Bylo jí 11 let, 3 měsíce a 5 dní, to věděla přesně. Zima se pomalu měnila v jaro a slunce, které vycházelo dřív a dřív, malou Magdi nenechávalo dospat. Paprsky ťukaly na její okno a ptačí zpěv ji volal, aby zkontrolovala sněhuláka, kterého se jí s mladší sestrou včera povedlo upatlat z posledních zbytků tajícího sněhu. Vyskočila z postele a hnala se převléct, než se objeví její komorná a začne jí pomáhat (jako by byla malé děcko!). Ale něco ji zarazilo, divné chlazení...
Přítel Vítr
Vzdušné drabble do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Větře, větříčku, děkuji, že hladíš naše tváře, když nás srdce bolí. Díky tobě nejsme nikdy sami, jsi kolem nás a v nás a s každým nádechem se s námi mazlíš. Na jaře přivaneš první vůně probouzející se přírody a krásné aroma květů. V teplých letních dnech, kterých je víc a víc, nám přinášíš úlevu a odpočinek od nesnesitelného žáru. Skoro jako kdybys plamen slunce sfoukl! Na podzim točíš listy v barevných spirálách, rudých a zlatých, aby se nám po slunci nestýskalo. A v zimě zas nám dáváš radost, když s vločkami tancuješ. Vždy víš, jak člověka potěšit a smutky odvaneš.