Perleťová záře

Perleťová záře

Na úplném konci ulice Šeříková byla stará paní Amélie u svého pojízdného vozíku a prodávala ty nejlahodnější sušenky. Stála tam každý den, nehledě na počasí a roční dobu. Zdálo se, že odjakživa nechyběla ani jeden jediný den nebo si na to nikdo nevzpomínal. Neměla v nabídce nic jiného než jen sušenky. Na první pohled vypadaly celkem obyčejně, jako ty běžné kulaté sušenky s kousky čokolády, které se prodávaly v supermarketu. Každé ráno od osmi hodin se jejich teplá a hebká vůně rozvoněla po celém sousedství. Byly bezkonkurenční a chutnaly božsky. Jejich chuť byla jako šťastné dětství, svátky, dlouhé víkendy a hezké okamžiky v rodinném kruhu. Ty sušenky prostě chutnaly všem, byly levné a pokaždé byly ještě teplé. Chodily na ně lidi z Šeříkové ulice i ze...

Hvězdný prach

Hvězdný prach

Začalo to náhle a bez upozornění. Jedné hvězdné noci začaly padat z nebes třpytící se částečky. Lidé to označovali za hvězdný prach, ale pro malou Willu to byly diamantové slzy. Tu první noc vyběhlo ven spoustu lidí, aby mohli obdivovat tu třpytivou krásu, která padala z oblohy a pokrývala úplně vše, stejně jako sníh v zimě. Hvězdný prach jim padal na hlavu, do očí, vdechovali to do sebe. Na některé lidi to začalo působit ihned, někteří se změnili až po několika dnech. Willa každou noc chtě nechtě musela obdivovat tu diamantovou podívanou. V životě neviděla nic krásnějšího a strašnějšího. Dělo se to noc co noc, už přes rok. Jakmile se setmělo, začalo to sněžit z nebes a nepřestalo to, dokud se nezačalo svítat. Na slunci nevydržely, vždycky se rozplynuly téměř...

Prvenství

Prvenství

Maximo o sobě rád tvrdil, že je cílevědomý a houževnatý. Byl velice soutěživý a prostě nerad prohrával. Aspoň tak sám sebe viděl. Zbýval mu už jen kousíček, aby se dostal na vrchol sopky Bromo. S každým krokem se mu do mysli vkrádaly vzpomínky posledních dnů, týdnů, měsíců a let. Jak v práci sabotoval své kolegy, aby dostal povýšení. Jak na závodě s kamarády běžel tajnou zkratkou, aby doběhl první. Jak zanechal svoji matku doma samotnou, aby na její narozeniny mohl vidět předpremiéru skvělého filmu. Jak lhal svému otci, aby byl v jeho očích lepší než jeho sestra. Každý krok byl těžší než ten předchozí. Maximo už byl příšerně unavený, ale nevzdával se. Právě se pohádal se svojí přítelkyní, která už nemohla dál a chtěla si odpočinout. Tak ji zanechal dole u cesty a...

Obláčkový průšvih

Obláčkový průšvih

Obloha potemněla a vítr nadzvedl listí rostoucí v malebné zahradě. Byla krásně udržovaná, opečovávaná s velkou láskou. Všechny růžové keře byly pečlivě zastřižené, záhonky čerstvě odtrhané od plevelů. V zahradě dominovala velká hrušeň. Že byla hodně stará se dalo poznat podle velmi silného kmene. V jeho korunách hnízdila jedna osamělá pěnkava. Neklidně přešlapovala ve svém hnízdě. Cítila až ve svých kostech, že se něco blíží. Cítila ve vzduchu zvláštní brnění, jako kdyby přicházela změna. Jen netušila, jestli se jedná o něco pozitivního nebo hrozivého. Oblaka začala tmavnout a těžknout. Pěnkava zatřepotala svými křídly, když na ni dopadly první velké těžké kapky. Déšť. Na ten byla zvyklá. Ale vylekalo ji, když jí velká kapka dopadla přímo na záda. Úplně z toho...

Krutý vtip

Krutý vtip

Célene stála před zamčenou bránou, a dívala se skrze ní na dům, ve kterém se pořádala oslava. Stála tu už skoro celou hodinu, ale nikdo jí nepřišel otevřít. Viděla světla v oknech, kde se tu a tam mihly známé, rozjařené tváře. Zvonila na ně. Volala na ně. Věděla, že jí slyší, vidí. Že o ní ví. V hlavě jí stále dokola zněl hlas jejích kamarádek. Přijď dnes večer na oslavu. Jsi zvaná. Vážně tě chceme vidět. Budou tam všichni. Bude to skvělé! Užijeme si to! A teď tu stála. Osamělá a zrazená. Tohle je vážně krutý vtip, došlo jí to. Měla to pochopit hned, když jí se smíchem zvaly. Noční obloha zaburácela a začalo pršet. Célene se sklopila hlavu, a donutila své nohy do pohybu. Cítila, jak její nové šaty, které si koupila jen kvůli dnešní oslavě, začaly vlhnout. Její...