Víra

Adventní stoslůvka z pera Nebelbracha Mechachy. -*- „Kdy už bude večeře?“ ptal se netrpělivý Jeník. Po večeři přece budou pod stromečkem dárky! „Až vysvitne první hvězda,“ odpověděla maminka, „nechceš ji hlídat?“ „Mami, mami, hvězda spadla, viděl jsem, jak padá! Přiletí na ní Ježíšek?“ „Ježíšek je hvězda, která už jednou spadla, to si o Vánocích připomínáme. A zase vyletěla, to si připomeneme o Velikonocích. Až přijde znovu, nebude to pád, povstane.“ „Takže dnes Ježíšek nepřijde? Věřil jsem, že přijde.“ „Je pořád s námi, protože se máme rádi. Jen zatím skrytě.“ „Ježíšku, děkuji ti za dárky, které mi dali tatínek a maminka. Dej, abychom se měli pořád tak...

Zoufalství

Z pera Nebelbracha Mechachy -*- „Tohle je fakt zoufalý čin,“ zaprotestoval ještě. „Nemáme na výběr,“ pískl na něj nejstarší samec ve skupině, „je to poslední možnost, jak lidi přesvědčit, že se v takto znečištěném moři žít nedá. Snad pochopí, že tím ohrožují všechno, i sami sebe. Vědí, že jsme inteligentní, takže se nad naším činem určitě zamyslí. A kdybychom couvli, nestyděl by ses před těmi sedmdesáti třemi, kteří to udělali už minulý týden? Dalších sedmdesát devět, to bude mít ohlas všude.“ Ráno našli lidé na jižním pobřeží Íránu novou skupinu delfínů, kteří spáchali hromadnou sebevraždu. Asi dva dny se o tom psalo ve všech...

Statečnost

Z pera Nebelbracha Mechachy. -*- Jeden z lupičů nestihl naskočit do odjíždějícího auta a zůstal na ulici. Ihned spustil střelbu ze samopalu. Jan stál schovaný za sloupem kousek od něj. Jako správný Sokol musí přece něco udělat! Připravil se a pak dvěma rychlými skoky k muži přiskočil, objal ho pažemi a snažil se ho strhnout k zemi. Protivník však byl silný, odmrštil ho směrem k policistům a dal se na útěk. „Kdybyste se nesnažil dát najevo svou statečnost,“ řekl pak Janovi policejní důstojník, „dostali bychom ho, jakmile by mu došly náboje. Takto jsme nemohli střílet, když utíkal, posloužil jste mu za štít. Stateční bývají...

Podvod

Z pera Nebelbracha Mechachy. -*- „Tak jaká byla maturita?“ zeptala se jako maminka. „Pohoda, samé jedničky.“ „Ty jsi můj šikovný kluk. Udělala jsem ti tvůj oblíbený šašlik.“ Věděl, jak to ve světě chodí. Důležité jsou výsledky, ať už je jich dosaženo jakkoli. Uměl dělat taháky, využívat nápovědy spolužáků, převádět hovor na jediné téma, které zná, tak nenápadně, aby si toho zkoušející nevšiml. Stejně jako gymnázium pak vystudoval i vysokou školu. Získal dobrou práci. Jen v manželství se mu nedařilo, každý z pěti rozvodů ho vždy přišel na velké peníze. Umíral nespokojený. Vždyť jsem vlastně nikdy nic nevytvořil, nic po mně nezůstane, honilo se mu...

Láska

Báseň z pera Nebelbracha Mechachy. -*- Jak plá vždy kapka, která země nedosáhla, na střeše paláce se třpytí, zdobí ji, ač věžní stroje se již ztrhly, nebijí, tak rty má milá do srdce mi náhle sáhla, tam vzala od puberty zplihlá táhla – třást měla kulisami mých komedií – jež zaseklá rzí bez násilí nežijí, leč marně, celou silou svou je nenatáhla. Zní zvony noční krajinou a hvězdy nítí, déšť padá jako hvězdy, přání květům plní, jdou poutníci svou cestou, kde je stín vždy vítá. Mé milé rty, ti poslušní dva jezuiti, se vlní jako v kaluži na střeše vlny. Kdo ví a zná, jak aktivní je...