Zelený balónek
Eillen, slibovala jsem ti, že napíšu zelený balónek, je tady a je pro tebe, doufám, že se ti bude alespoň trochu líbit. Dívka se bála pohlédnout na zelený balónek, bála se minulosti.Tmavovlasá dívka seděla sklesle na posteli. Bez jakéhokoli pohybu sledovala čtyři stěny svého pokoje, které se kolem ní svíraly jako klec. Přes okno byl přetažený závěs, který zabraňoval i těm nejjasnějším paprskům slunce vstup do místnosti. V pokoji se vznášel těžký vzduch, jako by byl přeplněn zlobou. Nemohla ven. Snad nechtěla. Jak dlouho už tu byla? Den, týden, rok? V jedinou veselou věcí v pokoji byl balónek, který se zpuchřelý vznášel v rohu místnosti. Jeho přítomnost byla jakousi připomínkou toho, co bylo, než se to stalo. Než se přijala tu dobrovolnou samotu uprostřed čtyř...
Modrý Balónek
Další balónek. Věnuji jej Lairen. Na rozdíl od červeného je ten modrý pochopitelný. Je o… No, to už poznáte sami, ani nevím, proč jsem jej napsala teď, když většinou takové povídky přicházejí na svět ve „čtvrt na sedm“, sice jen několik lidí ví, co jsem měla poslední větpu na mysli, ale nevadí, pro čtení to není podstatné. Modrý balónek se vznesl k obloze… Teď byla sama.adívala se do křišťálově průzračné vody, avšak její hladina byla to poslední, co by vnímala. Na hladině se míhaly obrazce, snad postav za jejími zády, kde však nikdo nestál. Rychle se otočila, aby se mohla o této skutečnosti přesvědčit sama. Když se teď podívala do jezera, viděla jen svůj odraz. Na tváři pokřivený úsměv, oči smutně hleděly vpřed, po tvářích se jí kutálely...
Červený balónek
U této povídky se naskýtá velká možnost, že ji nepochopíte, já sama jsem ji nechápala, dokud jsem se nedostala k posledním slovům povídky, avšak doufám, že se vám bude líbit. Měl by vzniknout cyklus krátkých povídek, kterou budou mít vlastně jen několik věcí společných balónky, malého hošíka a pokaždé jinou dívku. Neviděli jste můj balónek? Byl červený! „Neviděl jste můj balónek? Byl červený,“ ptá se uslzený hošík muže kreslícího město pod nimi. „Ne, neviděl jsem žádný balónek, myslíš, že mám čas na to, abych pokukoval po balóncích? Jsem umělec, maluji.“ „Ale tahle červená skvrnka tady, to je jistě můj balónek!“ namítá hoch, ukazuje na červenou skvrnku, kterou malíř namaloval hned nad kostelní věž. „Možná ano, možná ne....
Zloděj
Jedná se o slash odehrávající se v Anglii 19. století. Obsahuje prvky fantasy, hlavními hrdiny je pár upírů. Tohle dílko jsem stvořila na námět soutěže na jednom povídkovém serveru.Tehdy londýnské ulice křižovaly drožky tažené párem koní, nechávajíc za sebou stopy v rozbředlém sněhu, kapsáři a lapkové se nerušeně scházeli v opuštěných domech. Chudina mrzla v roztrhaných hadrech, zatímco páni se halili do drahocenných plášťů ze soboliny. Zahlédli jsme je, byli dva, dobře oblečení páni vyšších vrstev, procházeli zrovna lehkomyslně temným průchodem. Ani jednomu z mých kumpánů v tu chvíli nepřišlo na mysl, proč se někdo takový prochází v tuto hodinu zrovna touto částí města. Byli to pro nás jen zbohatlíci či venkovští šlechtici – snadná kořist. Plížili jsme se...