Setkání
Vodní drabble do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Nasadím si brýle a připevním šnorchl. Skočit do vody je už jen dílem okamžiku. Přivítá mě průzračné nekonečno. V moři získává mé já nový rozměr. V momentě, kdy se má kůže dotkne mořské vody, se tělo uklidní a mysl projasní. Jako bych pro tuto část Země byla přímo stvořená. Po levé ruce zaznamenám pohyb. Nejsem sama. Je tu. Krouží kolem mě, tu připluje blíž, tu se zase vzdálí. Čeká na vhodný moment. Uklidni se, snažím se si vsugerovat, ale krví už koluje adrenalin. Tu prořízne podvodní ticho vysoký hvizd. Protáhlé tělo se zahnutou ploutví raději rychle odplouvá. Delfíni mě zachránili. Redakční úpravy provedla Helenia...
Za hranicemi I – Ohrožení
Ohnivá povídka do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Tak se to stalo. Noční můra, která ji děsila už několik dnů, se změnila ve skutečnost. Zůstala sama. Přes slzy ani neviděla, jestli zarazila dřevěný kříž do čerstvě navrstvené zeminy rovně. Co bude dělat? Elvíra se postavila, upřela rozmazaný pohled na iniciály jí tolik známé a v mysli si vybavila modlitbu, která měla ochraňovat duši zemřelé. Jediné štěstí v její nezáviděníhodné situaci bylo to, že jí minulý týden bylo patnáct. Oficiálně je dospělá, tudíž nemusí jít do sirotčince, kde by beztak nevydržela ani měsíc. Ale jak vydrží sama bez babičky? Co si jen počne? Oříškové oči se jí opět zalily slzami. Kousla se do jazyka, aby se nerozbrečela. Musí něco vymyslet. „Děvče, máš v sobě tolik síly!“ Otočila se. Ten...
Počátek
Ohnivé drabble do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Byla mi zima. Medvědí kožešina mi zakrývala jen část těla a zbytek sžíral mrazivý chlad. Nezbylo, než si zvyknout. Všichni v tlupě jsme na tom byli stejně. Krajinu omráčila děsivá rána. Oblohou projel klikatý blesk. To mi ještě tak scházelo. Bouře. Utíkal jsem se schovat do jeskyně a s obavami hleděl na děsivé divadlo. Rána! K nohám mi spadla větev z blízkého strom zapálená od blesku. Chtěl jsem utéct, ale zůstal jsem stát na místě jako přikovaný. Ten oheň mě magicky přitahoval. Plameny hladově okusovaly větvičky. Nemohl jsem odtrhnout oči od té podívané. Natáhl jsem opatrně ruku a ucítil teplo. Redakční úpravy provedla Helenia...
Z deníku Vendelíny Výstřednice
Ohnivá báseň do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Nad krajem tma se snáší, všechno světlo odtud plaší, však jedno místo osvětlené, zcela lidmi přehuštěné. Uprostřed náměstí hranice, na ní snad nějaká světice oblečená v černém hávu, neslyší pod sebou tu vřavu. Oči mám zavřené, nevnímám hlasy, nikdo tu netuší, co stane se asi, chci si užít tuhle chvíli, energii do žil mi vlili, zbožňuju ohně záři, zbožňuju, jak plameny se tváří, když olizují moje tělo, dítě ve mně by ještě chtělo hrát si s tím rudým míčem, ne, pro mne oheň není kýčem, já jsem jeho věrná kráska, nás pojí nekonečná láska. Před hranicí diváci křičí a plameny po těle jen syčí, když nastává okamžik ryzí, ta dívka najednou mizí. Redakční úpravy provedla Helenia...
Slunovratové drabble od Mii
Drabble z pera Mii Whitebear – příspěvek do soutěže Letní slunovrat Pod vrbou. Slunce zapadlo před notnou chvílí. Na obloze po něm zůstaly jen červánky. Černočerná tma chtěla všechno pohltit, ale nedařilo se jí to. Kousek za vesnicí plála obrovská hranice ze dřeva. Lidé se sešli, aby oslavili letní slunovrat. Z nedalekého kopce právě spouštěli zapálené dřevěné kolo. Děti výskaly nadšením. Ohňový kotouč se prohnal kolem nich a zapadl do chladné vody řeky. Nevnímala to. Stála u ohně. V sevřené dlani svírala kamínek. Obyčejný oblázek z potoka. Pro ni byl však neobyčejný. Vkládala do něj všechny své naděje, všechny své tužby. Zhluboka se nadechla a hodila ho mezi plameny. Děj se vůle...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
