ŠKM – List javoru

Místnost osvětlovaly jen dohořívající svíce, které na stěnách rozhýbávaly tajuplné stíny. Magdaléna usedla do svého houpacího křesla, porovnala si podušku za svými zády a na klín postavila svou milovanou šperkovnici. Téměř každý večer před spaním si našla chvilku, aby se díky předmětům, které truhlička ukrývala, přenesla v čase do své minulosti a zavzpomínala na události, které pro ni byly velice cenné. Otevřela dřevěné víko, chvíli si prohlížela předměty uvnitř, načež vytáhla vylisovaný list javoru… „Přestaň se šťourat v tom jídle a pořádně jez, za chvíli ti začíná vyučování,“ řekla královna Sofie a Magdalénu tím probrala ze snění. Ta si zrovna představovala, jak uhání cvalem na Samovi, a téměř cítila vítr ve vlasech. Návrat do reality byl bolestný. Na talíři...

ŽD2 – Domů

Drabble v žánru sci-fi   Loď se konečně ustálila a s ní i Melisin žaludek. Panebože! Jestli jí to za tohle stojí. Naštěstí pytlík zůstal prázdný. Cítila by se trapně. Zavřela oči a poručila hlavě, ať tolik nebolí. Počítala do deseti a potom oči znovu otevřela. Vyhlédla z okna. Páni! Za tvrzeným sklem se jí naskytl úchvatný pohled. Obrovská koule s modrou barvou vodstva a hnědou barvou pevniny. Pravda, zahlédla i nějakou zelenou, ale jen minimálně. Tak tohle byl do dnešního dne její domov. Země. Teď tu zanechala veškerou svou minulost a letí si hledat domov nový. Na zatím neobydlenou planetu kdesi daleko ve vesmíru. Redakční úpravy provedla Helenia...

ŽD1 – Sbohem

Drabble formou dopisu říjen 2017 Má milá, píšu Ti tohle psaní, protože nechci odejít, aniž bych řekl jediné slovo. Je však pro mě těžké vypsat své pocity na tento list. Mám v hlavě zmatek a pero držím jen stěží. Vím, že mi nikdy moc nešlo sdělit vám, co cítím. Vždycky sis myslela, že se nevzdám a že to určitě zvládnu. Není to pravda! Mí démoni nade mnou získali moc a já už nemám sílu jim čelit. Vyhráli! Musím udělat to, pro co jsem se rozhodl. Nesnáším jejich hlasy. Toužím po klidu a tichu. Odpusť mi, prosím. Vím, že to jednou dokážeš. Tvůj táta Redakční úpravy provedla Helenia...

ŠKM – Žluté pentličky

Paprsek slunce si našel škvíru mezi tmavými závěsy a doputoval až k posteli, kde pošimral na nose malou dívenku, která se rázem probudila. Oči nebeské modři se v tom okamžiku rozzářily. Je ráno! Děvčátko seskočilo z pelesti, přeběhlo těch několik kroků k oknu a závěsy rozhrnulo. Venku už bylo sice světlo, ale v dohledu nebylo nikoho vidět. Ještě bylo brzké jitro. Dítě si natáhlo vlněné bačkorky a utíkalo z ložnice na chodbu, a pak po schodech dolů až do hradní kuchyně. „Dobré ráno, Marie!“ Stará paní, jíž patřilo oslovení, se otočila. Vrásčitý obličej se ihned rozzářil do širokého úsměvu. „Ale, ale, princeznička je už vzhůru. Jakpak jste se vyspala?“ „Dobře,“ odpověděla malá Magdaléna. „Mám velikánský hlad, Marie.“ „V tom případě bych tu měla koláček s povidly,“...

Za hranicemi IV – Vzhůru do oblak

Vzdušná povídka do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Pokračování příběhu Za hranicemi III – Záhadné setkání (živel země). Leovi se Elvířina vykouzlená jahoda velice líbila. Jeho široký úsměv mu rozjasnil celý obličej. „Jsi šikovná. Moc šikovná,“ pochválil dívku. Těch pár jednoduchých slov způsobilo, že se Elvíra cítila jako v nebi. Leo ji pochválil! Nikdy by nevěřila, že jí slova cizího člověka mohou udělat takovou radost. Vždyť to jsou jenom slova… Následně si uvědomila dvě věci. Za těmi slovy se schovávalo uznání. Nebylo to lehké, naučit se tuto dovednost. A za druhé, Leo nebyl cizí člověk. Byl její učitel a rádce a ona k němu cítila úctu. Od člověka, kterého si vážíme, je pochvala o hodně sladší. * „Dnes se naučíš létat,“ řekl Leo jednoho rána. Nebe bylo jako...