ŠKM – Žluté pentličky

Paprsek slunce si našel škvíru mezi tmavými závěsy a doputoval až k posteli, kde pošimral na nose malou dívenku, která se rázem probudila. Oči nebeské modři se v tom okamžiku rozzářily. Je ráno!

Děvčátko seskočilo z pelesti, přeběhlo těch několik kroků k oknu a závěsy rozhrnulo. Venku už bylo sice světlo, ale v dohledu nebylo nikoho vidět. Ještě bylo brzké jitro. Dítě si natáhlo vlněné bačkorky a utíkalo z ložnice na chodbu, a pak po schodech dolů až do hradní kuchyně.

„Dobré ráno, Marie!“

Stará paní, jíž patřilo oslovení, se otočila. Vrásčitý obličej se ihned rozzářil do širokého úsměvu.

„Ale, ale, princeznička je už vzhůru. Jakpak jste se vyspala?“

„Dobře,“ odpověděla malá Magdaléna. „Mám velikánský hlad, Marie.“

„V tom případě bych tu měla koláček s povidly,“ odvětila kuchařka a přisunula k dítěti talířek.

„Marie, tvoje povidlové koláče zbožňuju,“ rozzářila se dívenka a pustila se do jídla.

Bylo slyšet jen mlaskání a na tváři staré paní se rozlil spokojený úsměv. Nebylo pochyb, že se koláče povedly.

Po chvíli, když ukonejšila hlad, se začala Magdaléna zajímat, co kuchařka dělá. Ta právě loupala brambory.

„To bych chtěla taky vyzkoušet,“ zvolala nadšeně a vzala si nůž.

„Asi není úplně vhodné, aby budoucí královna pomáhala v kuchyni.“

„A proč ne?“

„Nehodí se to.“

Magdaléna však jakoby neslyšela. Chvíli sledovala kuchařku při její činnosti, a pak se i ona pustila do práce. Ruce však měla neohrabané. Netrvalo to dlouho a ostrý nůž sjel ze zeleniny na dívčinu dlaň. Dítě úlekem pustilo nůž i bramboru a s hrůzou v očích hledělo na krůpěj rudé krve, která se objevila v ráně.

Kuchařka přiskočila k Magdaléně a její útlé tělíčko vzala do náruče.

„Nic se nebojte, hnedle za chviličku to přestane bolet.“

Dívka se v jejím objetí trošku uklidnila a nechala si ránu prohlédnout. Žena ji opatrně omyla vodou, a poté z poličky sundala tmavou skleničku naplněnou až po okraj bylinkami.

„Teď vám na to dám lístek jitrocele,“ řekla a přiložila na ránu zelenou rostlinku. „To je úplný zázrak přírody. Taky se občas říznu a vždycky mě vyléčí.“

Pak dítě houpala v náručí a hladila ho po světlých vláscích. Magdaléna se cítila dobře, jak ještě nikdy. Maminka ji málokdy takto utěšovala, většinou na ni neměla čas. V tomto případě by jí určitě ještě vyhubovala, protože se pletla do věcí, kterým nerozuměla a které neuměla.

„Také jsem měla takovou holčičku, jako jste vy,“ řekla najednou Marie.

„Taky se jmenovala Magdaléna?“

„Ne, moje dceruška byla Anna. Ale měla takové lokýnky jako vy. Často jsem jí je česala a dávala do nich pentličky.“

„A kde je teď?“

„Odešla do nebíčka. Ale její pentličky mám stále.“

Žena vstala a došla k příborníku. Z nejnižší zásuvky vylovila papírovou krabičku, ve které byly uloženy dvě žluté stužky. Opatrně je vyndala a láskyplně se na ně zadívala. Pak se vrátila k děvčátku a začala její blonďaté kadeře splétat do cůpků. Jejich konce pak svázala pentlemi.

„Byla moje sluníčko, proto jsem jí zaplétala jen žluté pentličky. A teď jste moje sluníčko vy,“ pohladila holčičku po tvářičce.

„Podívej, Marie,“ vzpomněla si Magdaléna najednou na své zranění, „už je tam jen maličká ranka!“

„Já vím,“ pokyvovala kuchařka hlavou. „Příroda je mocná čarodějka. Dokáže uzdravit každičkou nemoc. Jenom musíme být trpěliví a musíme jí to dovolit.“

Od té doby při každé příležitosti, kdy Magdaléna chodila do kuchyně (a že to bylo často), splétala Marie její vlásky a zdobila je žlutými stužkami. Dívku učarovalo, jak rychle se její řezná rána zacelila, a vyzvídala na ženě, jak a co která bylina léčí a na co se používá. Brzy ráno spolu chodívaly na luka a sbíraly společně zelené bejlí. Magdaléna se záhy stala odbornicí na všechny rostliny a bez problémů poznala každý květ v okolí zámku i v přilehlém lese. Byla Marii vděčná a jejich pouto se každým dnem upevňovalo víc a víc. Co na tom, že Marie byla jen obyčejná kuchařka. Už tehdy Magdaléna pochopila, že důležitý je ne původ člověka, ale jeho charakter a vědění. To jí měly připomínat žluté pentličky, které si z dob svého dětství uložila do své šperkovnice. Při pohledu na ně si vždy vzpomněla na svou přítelkyni a krásné chvíle, které spolu prožily v přírodě.


Redakční úpravy provedla Helenia Kukková.

Odeslat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *