Volnost

Apetit na láskuotrava krves životem na vláskunestonám prve  studium neškodívenku je hnusněrakev se vždy hodíje mi tak teskně  květině listí opadášpína a lidi v klecizemě tak mladáa prolezlá přeci  na tajemství nehrajuřekni co máš na jazykuatmosféru nasajudřevo a rum a harmoniku  milá sedmi loupežníkůbláznivá ta Markétkatichý řev všech středníkůnádherná víla koketka  láska čas smrt podivnoststůl a židle a květinya slzy dýky naivnosta pozdravy z Osvětimi  žeru vás a nenávidímjen další lán bezmocimožná trochu závidímtěm kterým je pomoci  a slunce a déšť tu i duhamoře pole lány zlabuď i ty můj věrný sluhahlavu jsem ti popletla  fejsbuk twitr instagramsnepčet banda kreténůneboj ta ti dá za gramdeky z drahých saténů  vulgarismy expresivní výrazylásko broučku zlatíčkona...

Autor : dne 10/14/2019 | Z Vergiliova stolu | 0 komentářů

Polobohyně lásky

Jsem jen nymfa, lásky blud… * Jak Slunce rozzáříš mé dny!Jak Měsíc provázíš mé sny!Anděli, ty krásný, můj,prosím, navždy tady při mně stůj.  Však co se děje? Zatmívá se!Proč nebe ty mraky nese?Značí bouři, bouři zlou?Pročpak sem ty mraky jdou?  První kapka padá na rty.Pojď blíž, zkus to, okus je ty.Polib mě, jen zkus to, zkus!Postup ke mně ještě kus!  Ale klid, jen odstup si nech.K přistání hledej si břeh.Jsem jen nymfa, lásky blud.Jen žena tišící tvůj běžný pud.  Hledej si tu ženou stálou.Tu, s níž projdeš katedrálou.Hledej štěstí s rodinou,běž, utíkej za jinou. Redakční úpravy provedla Helenia...

Autor : dne 10/10/2019 | Z Vergiliova stolu | 0 komentářů

Otrava láskou

Z jeho očí bude zářit láska, v tu dobu však pohár s jedem praská. Tok jedu zastavit musíš, kapku šílenství přitom okusíš. Miluješ-li ho však z pravé lásky stále, čti tuto báseň dále. Co bys pro něj neudělala, kdyby umřel on, též umřít bys chtěla. Dnes na obědě číši s vínem pozvedne, ale zastavit ho musíš, než napít se stihne. Jinak k zemi se mrtev skácí, z jeho očí se však láska nevytrácí. Poslední slova „Miluji tě!“ špitne ti do ucha, z tvých očí jenom slza uniká. Tak skončí románek váš, pokud nic...

Autor : dne 02/16/2016 | Z Vergiliova stolu | 0 komentářů

Pro něj

Kreslím si srdíčka a do nich tvoje jméno. Vím, že nic nezmůžu, ale je mi to jedno. Ty zatím užíváš si života, té krásné věci. Mezitím mě ovládla samota, již není mi pomoci. Vlastně skoro nevíš, kdo jsem. Já však naivní děvče byla vždy a ty mým snem. O dívce jiné sníš si ty, krásné, spanilé a rozkošné. Já zatím upadám do temnoty. Jednou za čas řekneš mi „Ahoj.“, za to jsem ti vděčná, však v mé hlavě probíhá boj. Dál verše psát nemohu, promiň mi to, jelikož mi není hodno psát o bohu.

Autor : dne 02/02/2016 | Z Vergiliova stolu | 0 komentářů