DM 3 – Marguerita
Zrada Jednou jsem se zamilovala.Byla to láska na celý život.Byl to ideální muž.Snědý, tmavovlasý, vypracovaný a když se na mě usmíval, vyskočily mu roztomilé ďolíčky. Byl dokonalý! Milovala jsem ho a dělala pro něj všechno. Vydělávala, abych mu kupovala dárky. Uklízela, aby žil v čistém. Cvičila, aby se mu líbilo mé tělo. Zdobila se, abych se mu líbila já. Prala, žehlila a na hlavu se stavěla. A také vařila. Každý ví, že láska prochází žaludkem. I ta moje jím prošla. Bolela ho tak, jako mě jeho zrada. Nyní přesně vím, co budu dělat asi tak dalších osm let.
DM 2 – Marguerita
A zem žila dále Dusot kopyt rozevlál sluncem vysušenou zem. Tolik toužila po vodě! Neviděla jí už několik týdnů a nekonečných dnů. Jen vedro a sucho. Přála si být zavlažená. Nechat na sobě bubnovat letní déšť, který by stékal do vysušených prasklin země. Tak moc si to přála! Už v ní nic nežilo. I žížaly vzdaly své čekání a raději za svou zem položily život. Vstřebala jejich těla s povděkem. Tu jednoho odpoledne, kdy slunce opět opékalo zem, se něco změnilo. Na zem byla postavena bouda. Něco v ní bylo. Netrvalo dlouho a k boudě přišel člověk. A vyndal záchranu pro celou zem. Matonni.
DM 1 – Marguerita
Noc s nepřítelem Tichou nocí proniklo bzučení. Komár. Posadí se na opěradlo a kouká. Koukne jedním okem, kouká, kouká a je udiven, co vidí. Koukne druhým a vidí, že nevidí to co prvním. Je mu to divné, ale co na to má říct? Bzzz! Je čas se jít napít. Popoletí a přihne si. Mňam. Rozhodne se zase koukat. Koukne jedním okem a vidí ležícího člověka. Koukne druhým a vidí člověka, ale jak leží jinde. Je mu to divný, ale tak nějak vesele, víte? Opět si lokne a nadšeně kouká jedním a pak druhým okem. Bzzz bzzz! Cucne si. Koukne a PLÁC. Nevidí nic.
Příběh dnešní doby
Příběh, který se mohl, ale i nemusel stát. František Kedlubna nevěděl coby. Má jít nakoupit? Nu, proč ne. Stejně neví co s časem a nějak by se zabavit měl. Převlékl se z tepláků do slušivého oranžového trička s nápisem „Chci tě“ a upnutých džínů. Nenosil je proto, že by byl in, ale protože se v nich cítil dobře. A musím říct, že i dobře v nich vypadal. Úplný štramák. Trochu se učesal, do kabely dal peněženku a kapesníky, šup a vyráží se koukat po obchodech. Vyšel ven, rozhlíží se, jestli neuvidí některého svého známého. Pražské ulice jsou ale v této čtvrti liduprázdné. Smutně si pohvízdl, nadskočil a razil si to na tramvaj. Měl dobrou náladu, dneska se mu zdál nádherný sen. Přinášel mu tušení, že se stane něco krásného, něco, na co jen tak nezapomene....
Dobývání vesmíru a první kouzelnická kolonie na Marsu
Pohled na mimozemské kolonie osídlené kouzelníky Na počátku celého osidlování vesmírných těles stojí, jak ví každé malé dítě, mladý astrolog Alexander Hufeisen, jehož otec, Karl von Hufeisen, byl kolegou Johanna Keplera. Starý šlechtic svého syna nikdy oficiálně nepřijal za svého a spolu s jeho matkou ho vyhodil ze svého domu. Avšak Kepler si chlapce zamiloval a poskytl jim tedy ubytování a práci u něj doma. Vychovával ho jako svého syna a mladý Alexander začal s věkem vykazovat neuvěřitelné nadání a ještě jako chlapec pomohl Keplerovi vylepšit a upřesnit jeho výpočty. Kepler pochopil, že takové nadání nemůže ukojit na žádné škole ani univerzitě v Německu. Požádal tedy o pomoc svého dobrého přítele, magistra Kellyho, který, jak dobře věděl, měl ve světě vědy a...