Lomeril | SubSalix

3. kapitola – Sítě se stahují

Zase si užíval jednu z těch vzácných chvilek štěstí s Nilsou. A byli netaktně vyrušeni. „Pane, přijelo Nesvětlo! Chce s vámi mluvit?“„Jakou má podobu?“ zeptal se, protože věděl, že jeho nepřítel může vypadat tak, jak se mu zrovna zachce. Když ho viděl naposledy, byl to zkušený válečník. Jak asi přišlo dnes? „Je to…žena, pane.“ „Hned jsem tam. A ty tady zůstaň!“ usadil dívku, „Nemusí o tobě hned vědět.“ Ušklíbla se, ale zase si sedla. On odspěchal dolů do sálu a usadil se ve svém křesle. A pak vešla žena. Vysoká a krásná k neuvěření. Volné černé šaty, pletence havraních vlasů, světlá jemná pleť a hluboké oči barvy noční oblohy se zdály bez jediné chybičky. Něco mu říkalo, že je zlá, ale přesto se...

Autor : Lomeril dne 10/23/2008 | Dědictví ohně - D | 0 komentářů

2. kapitola – Brána do Země naděje a touhy

Velvrik přímo zářil, když mu řekla, že jde s ním. „Myslím, že ti po cestě budu muset vysvětlit pár věcí, ale to teď není důležité. Umíš střílet z luku nebo šermovat?“ „No…tady se zrovna moc mečů nevyskytuje.“„Jasně, to se všechno naučíš, neboj. Chytej!“ hodil po ní balík v olivově zelené látce. „Co to je?“ „Přece tvoje oblečení! To si myslíš, že půjdeš v tomhle?“ Odnesla ho do Kailovy malinkaté ložnice a rozvázala provázek. Když se konečně podívala do špinavého zrcadla v koutě, málem sama sebe nepoznala. Látka tuniky a kalhot byla podobná jako ta, ve které byl oblečen Velvrik, ale barvu měla hnědou a házela zlatavé odlesky. Vysoké boty, vyrobené z měkké kůže se jí líbily o trochu míň a když se k...

Autor : Lomeril dne 10/16/2008 | Dědictví ohně - D | 0 komentářů

1. kapitola – Co se stalo v horách

Na životě v horách měla Lavinie ráda skutečnost, že jí většinou ráno nikdo nehonil z postele. Na Seattle, odkud pocházela si pamatovala jen matně. Odstěhovali se odtud, když jí byly dva roky. Teď žili tady v horách, na farmě, kam nikdo nepřišel, co byl rok dlouhý, nezajímali se o svět venku a on se nezajímal o ně. Jídlo si jednou týdně obstarávali ve vsi dvě hodiny cesty od jejich chaty. Maminku Lavinie neměla a sourozence taky ne. Měla jenom tatínka a strýčka Tonyho. Jenže strýček Tony byl teď nemocný a tak musela jít ke starému ovčákovi na druhé straně hory. Vždycky jí k němu posílali, prý aby se nenakazila, jenže ona moc dobře věděla, že prostě chtějí být sami. Zbavit se jí na chvilku, která může trvat pár dní stejně dobře jako pár měsíců. V horách na čase...