ŽD10 – Vznik trpasličí říše v kostce
Drabble v žánru fantasy „Před dávnou dobou tu nebylo nic. Jen černočerná tma. Hora byla uzavřená a nikdo v ní nežil. Pak sem přišli malí lidé se srdcem velkým jako menhir a v rukách silou, jakou má ten nejtvrdší diamant. Vykopali tunely, cesty, jeskyně, domy, stavby… vše stvořili z této černočerné tmy. Byli to naši předci!“ vyprávěl vousatý rozložitý mužík, kterému na klíně seděl malinký a drobounký hoch. „Pááni,“ broukl chlapec, „Kde jsou teď ti naši předci?“ Vousatý trpaslík se nahlas rozesmál, až to rozeznělo všechen křišťál v pokladnici: „Ty nevíš, synu?“ Chlapec zavrtěl hlavou. „Koukáš přece na jednoho z nich!“ Trpaslíčkovi padla čelist. Redakční úpravy provedla Áine...
ŽD9 – Probuzení nad ránem
Drabble ve formě básně Už zase slyším křik – ten zrádný hlas, který řádí po nocích. Ječí jako ďas a já plná bezmoci toužím po něčí pomoci. Vstávám ze svého teplého pelíšku, bez naděje celistvého spánku, tiše nad postýlkou pláču. Můj syn tam leží fňukaje, partner na mě němě koukaje. Kéž by vzal si syna on, přebalil ho, pochoval, a mě při spánku jen tiše sledoval. Mám já smůlu, že jsem živou mlékárnou, tou sladkou milou cukrárnou, kterou syn tak uctívá, bez ní těžko usíná. V bezpečí se v posteli kroutí, jeho prdíčky mě opět rmoutí, a tak po mém boku usíná, lampičku já zhasínám. Redakční úpravy provedla Helenia...
ŠKM – Dřevěný hřebínek
„Princezno, představuji vám vaši novou dvorní dámu, hraběnku Žofii Myslavu z Borši,“ pronesla komorná, která vstoupila bez zaklepání do Magdaléniných ložnic. „Ach, Dorotko… Nemyslíš, že jsi neomalená, když jsi ani nezaklepala?“ utnula ji trochu naštvaně princezna Magdaléna, která seděla shrbená u svého toaletního stolku a něco v něm zamyšleně přebírala. Trochu zlostně se tedy otočila směrem ke své komorné a káravě se na ni zahleděla. Měla ráda své soukromí, a to obzvláště ve chvílích, kdy si prohlížela své poklady ve šperkovnici od maminky. „Já… Omlouvám se, princezno,“ pípla Dorota, která byla oděná ve svých oblíbených tmavě modrých šatech s širokou suknicí. Líce jí zčervenaly studem a pohled nejistě klopila k zemi. Pak udělala nejistý úkrok nalevo...
ŽD8 – Rande naslepo
Romantické drabble Mazi vstoupil do místnosti. Mazi: Ahoj. Bbeka: Ahoj. Už jsem myslela, že tu budu sama. Mazi: Nikdy bych tě samotnou nenechal. Mazi: Ty si samotná nezasloužíš být. Kéž bychom se viděli. Bbeka: Třeba jsme se někdy minuli na ulici. Mazi: Víš, i když neznám tvé jméno, tak mám pocit, jako bychom k sobě patřili už odjakživa. Toužím tě vidět. Bbeka: Já tě chci také poznat. Bbeka: Už mi nestačí slyšet jen tvůj hlas a číst jen tvé zprávy. Mazi: Musím tě vidět hned. Bbeka: 😀 Vždyť víš, kde bydlím! Mazi: Chci tě už konečně políbit. Mazi opustil chat. Bbeka: ?? Redakční úpravy provedla Helenia...
ŽD6 – Nevěř cizím lidem
Pohádkové drabble Za sedmero horami a sedmero řekami žila, byla jedna rodina. Tu udeřila správná hodina a poslali nejstarší dceru na sběr dříví. I šla dcera ven, nežli mine celý den. Dříve než dříví nasbírala, sedla si pod pařez a zasněně se zahloubala, až zaspala. „Je ti teplo, děvče?“ ozval se nad ní nakřáplý hlas staré babice. „Ha! Baba! Nečekána, nezvána, kroky své ke mně stočila a mě probudila!“ vykřikla dívka zlostně. „Teď poznáš odplatu za tu svou podstatu!“ Houkla a nakopla babičku do jejího pozadí. I dobře dívka usoudila, že se jedná o zlou jepici, která by ji vykrmila jako slepici. Redakční úpravy provedla Áine...