Na šípkovém keři
Většinou v bajkách vystupují zvířata. Avšak slečna Kharianne Wolf do svého příběhu použila šípky. A bobřík ponaučení proti tomu vůbec nic neměl. -*- Přestože bylo už pozdní září, slunce žhnulo nebývalou silou. Sluneční paprsky krásně podtrhovaly krásu právě barvícího se listí, které se mohlo pyšně naparovat a ukazovat své nejkrásnější barevné kombinace. V lehkém větru dolétávali opozdilí pavoučci do svých nových domovů a modrá obloha bez mráčku vyzývala ptactvo k protažení svých křídel. Na kraji cesty právě dozrával šípkový keř a nabízel své plody pocestným. Na kraji jedné větvičky právě odpočíval početný trs šípků, který ještě potřebují pár slunečných dnů na to, aby dozrály do své červené lahodnosti. “Pánové, to máme dneska krásné počasí,”...
Zkratka zvaná prodlužovačka
Pro bobříka toulavých bot napsala Khariane Wolf úsměvnou povídku o tom, jak cestují smolaři- -*- Cíl cesty: hrad Pecka, odhadovaná délka cesty: “za chvíli tam jste” V době, kdy se tento příběh odehrává, jsem byla ještě malé dítko, které se sotva naučilo číst a psát. S mamkou jsme často jezdívaly obdivovat krásy Česka, a tentokrát jsme se odebraly do Lázní Bělohrad užívat si krásný čistý vzduch a přírodu. Já i mamka jsme takoví ti životní smolaři, když se něco může pokazit, tak se to prostě pokazí, a proto byla mamka vždy připravena na možné katastrofy. Kdo zaručeně spadl do vodní atrakce v zábavním parku? Já. Kdo onemocněl střevní chřipkou po prvním jídle v hotelu? Já. Kdo zpanikařil mezi divou zvěří (rozumějte kůzlaty)...
Když ráno vstáváš
K obědu si můžete přečíst uloveného bobříka veršů od Kharianne Wolf. Snad další rána budou příjemnější. -*- Ranní slunce oblohu barví, mlha se pomalu zvedá. Noc už více spánku nedá, ručičky hodinek nezastaví. Postel vyhřátá pomalu chladne, jenom malý důlek v ní zbyl. Vybíráš si svůj dnešní styl, ač stejně v davu metra zapadne. Horká káva vůní plní spící byt, zatímco sprcha zas koupelnu párou. Horko z vody prochází tvou kapilárou, přesto větší zima ti už nemůže být. Žaludek příliš stažený snídani pustit do nitra nechce. Kéž by šlo ráno někdy lehce, den by nebyl po ránu zkažený. Poslední úpravy v chodbě před zrcadlem, Boty rebelsky vevnitř obuté, Tašky máš věcma nadmuté. Poslední pohled ven sklem za...
Když není jedna pravda
Bobříka budoucích dnů dokázala v třetím kole ulovit slečna Kharianne Wolf. Bobřík byl nad míru spokojený. Tak dlouhý příběh totiž opravdu nečekal. -*- I. Podzim letos přišel nečekaně brzy. Září teprve probudilo několik dní a stromy už zlátnou, vítr je studený a skrze ocelově šedá oblaka sem tam prosvítá slunce. Naposledy, když jsem stála na tomhle kopci, v údolí pokojně odpočívali domy, ve kterých se lidé právě pomalu probouzeli do mlžného rána. Teď vidím jen zbídačené stromy, které se snaží z posledních sil vykouzlit podzimní barvy. U řeky se drží tenká ranní mlha, která přikrývá přeživší ruiny, lehce, něžně a konejšivě, jako by jim šeptala, že teď už bude všechno dobré. Pár let zpátky by bylo ještě patrné, že místo bylo kdysi spáleništěm a mlha by evokovala...
Pavučina snů
Děsivých příběhů není nikdy dost. Nemyslím si to jen já, ale i slečna Kharianne Wolf a bobřík strachu ji dává za pravdu. -*- Zprudka se probudila. Na maličký okamžik zahlédla cosi ve tmě. Promnula si oči a pozorně prozkoumala místnost. Nic nebo nikdo zde nebyl – kromě mě. S úlevou si znovu lehla a nechala se unášet do říše snů. Sny to byly neklidné. Ztrácela se a neschopna pochopit smysl plula od obrazu k obrazu, který jsem jí předkládal. Cítil jsem, jak se jí zmocňuje úzkost, ale nenechal jsem se odradit. Její tíživý pocit mě rozveseloval. Těšilo mě vidět, jak se ze spaní zmítá. Někdo přede vlákno snu a já ho nejsem schopna přetrhnout. Se svítáním ji úzkost začala opouštět a já odešel. Odešel jsem přesně...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
