DM 2 – Janel
A zem žila dále Milý tatínku, Pamatuješ si na to malé políčko, které jsme měli za domkem? Jednou nám ho vypálili. Podupali ho a všechnu úrodu zničili. Zbyl tam jen popel, hromady popela. Mysleli jsme, že je konec, že už tam nikdy nic nevypěstujeme. Ale víš co? Přešlo to. Za několik let, za nějaký čas. První semínka začala klíčit. Vystrkovala hlavičku a natahovala se ke slunci. Mohli sice podupat, poničit a vypálit všechnu úrodu. Ale zem, zem žila dále. Víš, tatínku, chtěla bych to umět taky. Pošlapali mě, spálili ve mně všechno dobré. Chci žít dále. Ale asi to neumím. Je mi to líto…
DM 1 – Janel
Noc s nepřítelem Tiché noční pozemky Bradavic. V dálce se mihne světlo, na druhé straně pozemků se ozve polohlasné zaklení. Doběhli k bráně současně. Bledý chlapec, neviditelný chlapec. Vrhli se po klice. A klika… nepovolila. Nevěděli, co dělat. Nerozhodně přešlapovali na místě, neviditelný chlapec už viditelný, aniž by se na sebe podívali. Obklopovala je noc, nemohli se dostat dovnitř, čeká je trest. Nakonec se posadili, každý po jedné straně. Zírali do tmy, čekali na úsvit, až je někdo objeví. Ráno se blížilo. Kroky taky. Norrisová. „Sakra, Malfoyi, nestůj tam jak idiot,schovej se tady pod plášť.“ Jak může všechno změnit noc strávená s...
A osmého dne se bůh spletl…
Druhá část povídky právě začíná. „Hehehe, támhletěmi dveřmi, ten mě fakt dorazil,“ řehtal se Bruno a plácal se do kolen. Potom vrazil Petrovi herdu do zad. „Dobře, kámo, myslím, že tě vybrali dobře!“ Petr jen nechápavě zavrtěl hlavou. Připadal si jako ve snu. Či spíš v noční můře. Elfka a víla se mezitím vrátily z průzkumné cesty do nitra hory. „Cesta kupředu je volná,“ oznámila Keely a zatřepala křídly. Vypadala nadšeně. „Ach, zvládli jsme první úkol a postupujeme dál,“ jásala a létala kolem dokola v kroužcích. Bruno ji jen zpražil pohledem. „Nechval dne před večerem. Řekl bych, že to nejhorší nás ještě čeká,“ pronesl pragmaticky. „Myslíte, že se teď už můžu vrátit?“ přerušil je svou otázkou Petr. Trojice se k němu otočila. „Víš,“ začala opatrně Keely, „myslím,...
I bozi mají své dny!
Třinácté soutěžní dílo se právě představuje. Na oblačném polštáři seděl jeden ze čtveřice přírodních bohů a líně šťouchal velkým prstem do oblaků a cvrnkal je jako kuličky. „Mám o Aetha strach,“ prohodila Terra a pročísla si rukou záplavu olistěných vlasů. Undia jen pokrčila rameny. „Jen se nudí, nic víc. Nic mu není,“ zašplouchala v odpověď a ledabyle mávla rukou, až se kolem rozstříkly kapky. „Nudí se už moc dlouho. Ještě vyvede nějakou hloupost… vzpomínáš na ta tornáda před deseti lety?“ „Ach, nebuď tak starostlivá, sestřička,“ poskočila Undia na místě a protočila blankytné oči. „A když už se chceš starat, radši vymysli řešení.“ Terra zamyšleně vytrhla ze své kštice dozrávající kaštan a...
Příběh nesmrtelnosti – 8. kapitola – Amen.
Na nebi nade mnou se honily modré obláčky a vytvářely nádhernou atmosféru letního dne.Až by z té poetiky jeden zvracel. Každopádně, já jsem stejně neměla čas se věnovat počasí a podobným tentononcům. Moji pozornost si totiž plně vyžádala Eltariel, která za mnou přišla s něčím, co silně připomínalo černý latexový obleček, který se hodil maximálně tak na sadomasochistické hrátky. A teď po mně ještě chtěla, abych si to natáhla na sebe! „Tak to teda ne, v žádném případě!“ El se na mě zmučeně podívala. „Co ti zase vadí? Tohle je normální oblečení elfských bojovnic.“ Znechuceně jsem pohlédla na tu lesklou černou hromádku, kterou mi podávala. „Ne. Hele, El, chápu, že máte nějaký svoje zvyky. A taky jsem ochotná se dost přizpůsobit. Ale...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
