Janel Weil | SubSalix

Už mi zbývá jen den…

Jak byste strávili den, který by byl vaším posledním na tomto světě? Povídka vypráví příběh nájemného vraha, který se vzdal svého života ve prospěch jiných.Soumrak obestíral celé město. Většina lidí byla touhle dobou zalezlá ve svých domovech právě kvůli takovým, jako byl Daeron. Právě v těchto chvílích začínal kypět život v podzemí a temných uličkách, ze svých úkrytů vylézaly pochybné existence jako vrazi, zloději i obyčejní kapsáři a vydávali se za svojí prací. Daeron se obezřetně rozhlédl a vysoukal se otvorem, který po odsunutí mříže kanálu vznikl. Přitáhl si tmavý plášť k tělu, aby se chránil před ledově chladným větrem, a zamířil tichou ulicí směrem k centru. Cestou nepotkal jedinou živou duši, pouze na sobě cítil pohledy skrytých pozorovatelů. Mohlo jít...

Autor : Janel Weil dne 12/23/2007 | Svitky pergamenu, Depresivní | 0 komentářů

Z paláce Šalamounova: To ještě měla křídla

Po namáhavých restaurátorských pracích se konečně zadařilo a s radostí vám oznamuji, že první příběh Z paláce Šalamounova je již v naší čítárně. Za jeho obnovu chci poděkovat slečně Janel Weil. Stáli před jedním z obrazů. Maličký chlapec se držel maminky za ruku a táhl ji blíž. „Maminko, maminko, pročpak ta paní pláče?“ Žena se na něj s úsměvem podívala. „Jakpak víš, že pláče? Vždyť není vidět, jak jí tečou slzičky.“ Chlapeček pokrčil ramínky a uličnicky pohodil hlavou. „Prostě to vím. Ale nevím proč. Proč pláče, mami?“ Žena otvírala pusu, aby zvědavému synkovi obraz objasnila, ovšem co chtěla říct, to se už nikdy nedozvíme. Najednou se totiž za nimi objevila mladá dívka, sklonila se k hošíkovi a zašeptala mu do ouška....