Čtvrtá síň pravdy – čtvrtá část
Čtvrtý díl povídky je tady. Netušená blízkost smrti halila zbylou trojici dusivým příkrovem zděšení. Hobitčin pád je zanechal v šoku. Jeskynní prostoru plnilo ticho, ticho, které bušilo, naléhalo a dravě útočilo na všechny smysly. Pak ho přerušilo zaskřípění. Skřípot rychle následovalo dunění, zvuky rychlého pohybu těžkých předmětů vzduchem a cvakání. Před užaslými zraky Zástupců se ve vzduchu skládala lávka z kamenů. Během dvou minut dosáhla druhé strany propasti. Nakonec se ozvalo hlasité klapnutí, jak na své místo dosedl poslední šutr, a znova zavládlo ticho. Muž se zvolna napřímil a beze slova vykročil k můstku. *** Hromovládce stěží překvapeně zamrkal, když se hobitka zřítila. Skoro si myslel, že to tentokrát všichni přežijí. Zamyšleně sledoval zbývající...
Čtvrtá síň pravdy – třetí část
Třetí část povídky je tady. Hromovládce se spokojeně usmíval. Začínalo se to vyvíjet slibně. Možná že ti letošní Zástupci nebudou taková boží hovádka jako ti předchozí. Pak se plácl svojí božskou rukou do čela až zahřmělo. Málem by zapomněl… Hromovládce luskl prsty. Z nitra hory se ozvalo vzdálené dunění, jak celou cestu, kterou Zástupci zatím prošli, zavalilo padající kamení. Pak se Hromovládce zase spokojeně opřel a sledoval dál. *** Čtveřice se pomalu sbírala ze země. Otřesy probíhající horou je složily na hromádku, přičemž hobitka zůstala vespod. „Co to, kruci,“brblal vílák a hrabal se na nohy, „bylo?“ „Nevím, asi zemětřesení,“ sípěla hobitka zavalená značnou vahou tří těl. „Slezte-ze mě-dolů!“ Elfka s...
Čtvrtá síň pravdy – druhá část
Druhá část právě začíná „Mě se tu nelíbí,“ supěla hobitka, zatímco čtveřice rychle procházela chodbou, která čím dál tím prudčeji stoupala. Ze stěn vystupovala vlhkost, stékala na podlahu a ve směsi s tenkou vrstvou prachu a špíny na zemi vytvářela pozoruhodně klouzavý povrch. „Mě taky ne,“ souhlasil s ní výjimečně vílák, uvyklý lesu, světlu a čerstvému vzduchu. V tmavé podzemní chodbě se cítil poněkud nepříjemně. Koneckonců, dvakrát moc se tam nelíbilo nikomu ze Zástupců. „Ta chodba vede špatně,“ prohlásila najednou elfka a zastavila se. „Síně by měly být pod horou, ne na povrchu.“ „Nikdo neříkal, že jsou pod horou, jsou prostě v hoře,“ namítl muž a vyndal mapu. „Ehm. Nemáte někdo světlo?“...
Čvrtá síň pravdy – první část
Deváté soutěžní dílo se právě představuje. Hustá mračna halila úbočí Osudové hory. Pouze její ostrý vrcholek trhal oblaka na cáry a na jeho ledovém příkrovu se třpytily první paprsky vycházejícího slunce. Asi v polovině východního svahu na široké skalní plošině bylo živo. Ze skály tam pramenila říčka a blízko pramene se tyčila skupinka vzrostlých stromů. V jejich stínu tábořili Zástupci. Člověk, muž z rodu lesních víl, hobitka a elfka. Navzdory časné ranní hodině seděli na břehu dosud úzkého proudu s očividně velmi starou mapou rozloženou na kameni mezi sebou. „Tohle je správné místo,“ říkal právě vílák přesvědčeně. „Mapa mluví jasně. Jdi za úsvitu k hoře Osudové, bys přežít mohl tisíc let. Na březích Fortuny stříbropěnné, života hledej věčný...
Irský sen
Mladá francouzská návrhářka Jeanette Quenellová, zklamaná rodinou, přáteli, kariérou a svými nervy, odjíždí do Irska hledat nový smysl života. V přímém letu na trase Paříž – Dublin potkává irského obchodníka Patrika O´Swaina, který ji nejprve upoutá svým vpravdě jedinečným zjevem, což se ještě umocní, když z jejich rozhovoru vyplyne, že od dětství žije ve vesnici, nedaleko níž si Jeanette pronajala domek. Jeanette Irsko skutečně okouzlí. Magie zdejšího prostředí opředeného legendami působí na její nervy jako balzám a navíc znova podněcuje její dávný sen psát. Kouzlo Irska ji nakonec přemůže a Jeanette – nová nadějná spisovatelka – se odhodlaně pouští do díla. Patrik ji čím dál tím častěji navštěvuje v jejím dobrovolném vyhnanství a nevyhnutelně...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
