ŽD4 – Jak stvůra zabila stvůru

Drabble v žánru hororu či thrilleru   Zatřásla jsem se. Blížil se a já měla prázdné ruce. Pod očima se mi rýsovaly kruhy, nohy se mi podlamovaly. Myslela jsem si, že je to pouhý sen. Kéž by byl. Přibližovalo se to, blíž a blíž, krok po kroku. Cítila jsem jeho dech, cítila jsem, jak lehce našlapuje. Bylo ticho, slyšela jsem jen svůj dech… a jeho chůzi. Jako by nedýchal. Zavřela jsem oči a čekala, zda přijde. Blížil se. Věděla jsem to. Cítila jsem ho. Možná jsem měla křičet, nebo řvát, ale já nic z toho neudělala. Měl pravdu. Moje smrt byla tichá a pomalá. Nikdo jí nelitoval. Redakční úpravy provedla Áine...

ŽD3 – drabble od Hetty

Komediální drabble   Bylo ráno a já šla po jednom z mostů. Takhle ráno je tam prázdno, jako dnes. Na mostě postávalo jen pár lidí, často pejskařů, ale stáli mezi nimi i dost zvláštní lidé, třeba jedna paní, bylo jí asi tak dvacet let a dělala velmi zajímavou činnost. Chvilku mi trvalo, než jsem zaostřila, ale opravdu, ta paní si do svého růžového nosíku drobila nějaký kus pečiva. Asi rohlík, možná housku, kdo ví. Opatrně jsem se přiblížila blíže a zeptala se jí, co to dělá. „Krmím holuby,“ zahuhlala paní a trochu rudá odešla kamsi do neznáma a já ji už nikdy neviděla. Redakční úpravy provedla Áine...

ŠKM – Lastura

Královna Magdaléna odedávna milovala maličkosti, cenné i necenné, hlavně, že vypadaly pěkně a daly se strčit do nějaké zapomenuté kapsy, kde je po dlouhé době zase plná nadšení objevila. Nyní královna otevřela svoji šperkovnici a vyndala z ní mušli, asi tak středně velikou, a sevřela ji v dlani. Měla ji z doby, na kterou tak ráda vzpomínala. Bylo jí asi deset let, možná méně, když společně se svojí guvernantkou Klárou procházela tržiště a prozkoumávala věci známé i neznámé. Magdaléna trh milovala, vždy se zde našel někdo, kdo jí věnoval něco malého na zub, a zároveň zde měla i plno přátel, za kterými sem pravidelně chodila. „Stýkat se s nimi se nesluší, princezno,“ stále jí vtloukala do hlavy její guvernantka, ale princezna prostě věděla svoje. „Jsou to moji...

ŽD2 – Skleněná realita

Drabble v žánru sci-fi   Pohladil jsem ji po tváři a věnoval jí krátký, tichý úsměv. A ona pochopila, odvrátila ode mne hlavu a tiše se rozplakala. Věděla to. Věděla, že nikdy nezapadne. Byla jen pouhou replikou člověka, stínem, který se v noci ploužil chodbami laboratoře a hledal úkryt, kde by se mohl v klidu vyplakat. Prý nemají city, ale v tomhle ohledu se vědci spletli – i obyčejné repliky dokáží cítit, milovat, smát se. Lensia to uměla. Ale i kdyby chtěla sebevíc, nedokázala změnit krutou realitu. Ona byla pouhý robot a já… já byl člověk. Po tvářích jí stékaly uměle vytvořené slzy. Milovala mne. Doopravdy. Redakční úpravy provedla Helenia...

ŽD1 – Jen pro tebe, Lilith

Drabble formou dopisu Milá Lilith, promiň mi to, co se stalo. Nikdy jsem neměla udělat něco takového. Třesou se mi ruce, když to píšu, ale přiznat si to musím. Promiň, že jsem tě zabila. Promiň za všechno. Promiň za to, že jsem přeřezala ty lana od houpačky. Nechtěla jsem, aby to skončilo takhle. Odpusť mi. Nedokážu žít s tím, že jsem ti to udělala já. Měla jsem tě ráda. Byla jsi mojí nejlepší kamarádkou… a já to zkazila. Kvůli obyčejné hádce. Nemělo to takhle být. Věřím, že to pochopíš, i když jsme se pohádaly, a doufám, že budu pořád tvá nejlepší kamarádka. Miriam Redakční úpravy provedla Áine...