Povalentýnská samota
Příspěvek do stejnojmenné soutěže. Stála u okna a žmoulala potrhanou valentýnku. Občas se na ni podívala, ale číst ji nemusela – znala nazpaměť, co v ní stálo. Ještě před pár dny byla šťastná, těšila se až odešle zamilované psaní. Celé hodiny přemýšlela, jaká bude Lucasova reakce. Vyfantazírovala si ji od užaslého pohledu v jeho očích, až po vášnivé polibky u jezera… Nemohl ji přece odmítnout, po všem, co řekl, jak se choval! Po tváři jí skalnula slza, následovaná dalšími. Jak moc se zmýlila… Včera, právě když své psaní odeslala, přiběhla za ní Lucia, nadšeně mávající valentýnkou… Znovu se podívala na obálku v ruce. Prý...
A pak to přijde
Příspěvek do soutěže Drabble trénink 1, které mělo obsahovat větu Půlnoc dnes voněla krásně. Stála opřená zády o strom, jemně se usmívala. Půlnoc dnes voněla krásně. Čerstvý vítr, který jí cuchal černé vlasy, přinášel ohlasy z dalekých končin a otevíral nové možnosti. Cítila tu příležitost, jež se blížila, a plně si ten pocit vychutnávala. Jen klidně stála a čekala. Ne netrpělivě, spíš odhodlaně. Vševidoucím pohledem přejížděla po obzoru, očekávala jeho příjezd. Těšila se, až se objeví jako malý bod v dáli, jen o něco tmavší než temně modrá obloha. Jak se bude blížit a jeho silueta nabude tvaru, jak dlouho nebude s to rozeznat jeho tvář. Ale nakonec ho pozná. A pak to...