Sněhová Královna

Seděl v křesle, díval se na svého společníka. „Myslíš, že někdo přijde?“ Jeho spolusedící pokrčil rameny. Seděl dál a trpělivě čekal. Za pár minut se rozezvonil zvonek. Pomalu se zvedl ze židle se slovy: „Že by přece jen někdo?“ Jeho společník seděl nehnutě v křesle, byl zvědavý, kdo je za dveřmi. Přece jen se ale udržel a nešel se podívat. Jeho společník se po chvíli vrátil. „Kdo to byl?“ zeptal se – neudržel už zvědavost, kdo to mohl být, když s jeho přítelem nikdo nepřišel. „Jen domovník ..“ oznámil mladík – Edvard. Pak se znovu posadil do svého křesla. Ze stolku si vzal ještě nedopitý šálek s horkou čokoládou. Skoro se ani pořádně neusadil, ba ani nenapil a zvonek zvonil znovu. Vstal tedy podruhé....

Autor : dne 12/23/2008 | Vánoční povídání, Z domu barda Beedleho | 0 komentářů

Netradiční Popelka

Na rohu, kde se sbíhají dvě ulice, stojí stánek – docela obyčejný novinový stánek. Sedí v něm starší dáma. Vypadá to snad jakoby tam byla odjakživa. Skoro jako by byla automat – takový, který lidé jen pozdraví, řeknou, jaké chtějí noviny, vezmou si je, zaplatí a pak zas rychle zmizí v davu. Ona jakoby neměla žádné jméno, sedí tam pozoruje rušnou ulici, sem tam si přečte něco z dnešních novin. Zrovna dnes dáma z novinového stánku – Klára – pročítala inzerci. Bavila se při tom, co všechno lidé chtějí – hlavně nad rubrikou „Kdo daruje …“. Co by ty lidi dneska nechtěli, říkala si. Pak zabrousila do jiných rubrik, opět se musela podivit. Tentokrát se ale moc nezasmála, připadalo jí to spíš trochu zvláštní. Někdo zve na...

Autor : dne 12/22/2008 | Vánoční povídání, Z domu barda Beedleho | 0 komentářů