Osudová nuda Osudu

Vlastně se to ani nemělo stát… Kdyby nenastala malá zapeklitá situace, když měl Osud dlouhou chvíli a poprvé za celou dobu své existence se nudil. Osud pozoroval dění na všech možných i nemožných místech. Již jej začaly unavovat obrazy, které se mu pořád objevovaly v hlavě, a když je blokoval, tak tiše ale neodbytně klepaly, až je nakonec dovnitř pustil, a tak si zřídil obrovskou pracovnu na vrcholu hory Nekoniko někde ve světě Nekonečna. Sledoval tiše svýma očima miliony, ba miliardy obrazovek. Ovlivňoval nejen osudy lidí a jim podobným, ale také osudy zvířat, či věcí ve všech světech. A těch že bylo… Dnes se však Osud nudil k smrti. Nikdy tento pocit za ty miliardy let své existence nepoznal, a tak jej vyvedl z míry, že si jej nechal vysvětlit od...