Obláčkový průšvih
Už hodiny hledala v lektvarových knihách. Ten recept tam někde musí být. Je si jistá, že už o něm někde četla. Kdyby si jen vzpomněla na název knihy anebo alespoň, jak kniha vypadala. Obláčkový lektvar. Tak moc ho chtěla vyzkoušet. Úplně před sebou viděla obrázek lektvaru a popis, jen si tak vybavit obal knihy: Obláčkový lektvar Namodralý lektvar s jemně fialovými odlesky způsobuje nadměrný smích, drobné halucinace a pocit lehkosti. Pozor! Nepoužívat nadměrné množství, můžete ztratit kontakt s realitou! Lektvar není návykový, ale neměl by být užíván kouzelníky mladší 17 let. Ano, tak neuvěřitelně lákavě to znělo. Je však možné, že kniha s receptem byla ze školní knihovny odstraněna nebo byl nějak odebrán tento recept. Přeci jen jej Ministerstvo kouzel na základě...
Světluška
Letěla pomalu mezi stébly trávy a hledala vhodné místo na spaní. Obzor už se pomalu barvil do růžova, již brzy vyjde slunce. Její práce pro dnešek skončila. Byla už tak unavená, že usedla na spadlý list a usnula. Cítila se poslední dobou tak osaměle. Už jsou to týdny, kdy naposledy potkala někoho svého druhu. Kdysi jich bývala celá kolonie. Jedna velká světélkující rodina. Po nocích pořádali večírky na louce pod lesem a ve dne spávali v měkkém mechu. Postupně jich ale ubývalo – někteří odešli stářím, jiní se stali potravou, další pochytali lidé pro své pobavení do sklenic. Až zůstala jen jediná. Opustila palouk u lesa, najednou jí to tam připadalo veliké a cizí. Musela si najít nový domov. Den se chýlil ke konci a ona se pomalu probouzela. Dnes by se mohla...
Škrtidub
Podívala se na své ruce plné mozolů. Ušmudlané od hlíny, popraskané od tvrdé práce, plné drobných škrábanců. Věděla, že podnikat s plody škrtidubu bude náročné, ale nebyla si jistá, zda byla připravena na toto. Péče o škrtidub je velmi náročná a mít jich plné tři skleníky, to je práce na celý úvazek. I část volného času. Rodiče i známí ji varovali, aby od nápadu upustila nebo si našla nejprve společníka. Tušila, že to nebude snadné, ale teď pracovala raději od úsvitu do západu slunce sama, jen aby nemusela ostatním přiznat, že měli pravdu. Ano, ta její proklatá pýcha. Povzdechla si a pokračovala v práci. Ostříhala opatrně uschlé listy na posledních dvou rostlinách a protáhla si záda. Pro dnešek má hotovo. Jak týdny plynuly, rostlinám se dařilo a krásně...
Zloděj sov
Újížděl temnou nocí na testrálovi tak svižně, jak mu to hustý les dovoloval. Kličkoval mezi stromy a hnal zvíře, jako by na tom závisel jejich život. A popravdě, asi závisel. Zloděj sov. Vyvrhel. Překupník. Ano, tak mu říkali a přitom neznali ani zrnko pravdy. Měli ho za syčáka, co krade lidem houkavé pomocníky a prodává je na černém trhu. Ve skutečnosti ptáky zachraňoval. Desítky sov uvězněné v klecích a odsouzené celé své bytí nosit kouzelníkům dopisy, vzkazy, balíčky. To přeci není budoucnost hodna takových tvorů. Když slyšel o hradě, kde mají takových chudáků celé stovky, neváhal ani vteřinu. Vydal se k branám Bradavické školy a převlečený za studenta pronikl až do jejích útrob. Záchrana probíhala podezřele hladce. Nečekal však, že by ve škole mohl být někdo...
Staré časy
Bylo nebylo, v dobách tak dávných, že už to snad ani není pravda a nebo jak by řekly naše prabáby – za starých časů, žil za kouzelným lesem mladý čaroděj Arion. Žil v chaloupce po rodičích sám. Táta mu zemřel při pohraničních šarvátkách s obry, když byl ještě malý chlapec. Vychovávala ho maminka, ale byla už dlouho churavá a její léčitelské schopnosti nestačily. Arion tak osiřel. Než zemřela, stihla ho naučit rozličná kouzla i poznávat byliny a vařit odvary. Ale věděl, že potřebuje něco víc. A tak si jednoho dne sbalil hůlku, několik čarodějných spisů a maminčin medailonek a vyrazil do světa. Chtěl vidět všechny ty tvory, o kterých mu vyprávěla. Ochutnat kouzelné pokrmy, o kterých četl. Poznat další kouzelníky. Šel mnoho dní, společnost mu dělali jen lesní...