Lakomství

Z pera Emy Talia -*- Když se kapsy kabátu Lakomství vyprázdnily, stalo se opět lehkým. Poté vyplavalo na povrch a vrátilo se zpět na most. Trpělivost mu věnovala svůj typický upřímný úsměv. Rozmlouvali spolu velmi dlouho. Lakomství však nedokázalo nic pochopit. Nechápalo, proč by se mělo o něco dělit, proč by mělo někomu něco dávat. Tvářilo se úplně jako liška. Lakomství nedokázalo odolat své nekontrolovatelné touze po majetku. Chtělo dokonce i to, co měla sama Trpělivost. A jí samé ona trpělivost došla. Nikdo nedokáže vydržet všechno. Most pod ní pukl a ona se zřítila do řeky. Nečekaně a šokovaně vykřikla, poslední slova zanikla pod...

Trpělivost

Z pera Emy Talia. -*- Má nejpomalejší kroky ze všech. A mezi neřestmi a ctnostmi má nejvíce přátel. Každého vyslechne, na každého si udělá čas. Kráčí po mostě s rozmyslem, čas pro ni nehraje roli. Měří všem stejně, pro všechny má otevřenou náruč. Vždycky počká. Naproti vyskočí na most Lakomství. Má na sobě překrásný dlouhý splývavý plášť a kapsy naplněné vším možným. Pod tíhou všech věcí v kapsách sotva drží balanc. Naklání se ze strany na stranu. Trpělivost Lakomství podala ruku, podržela, tiše mu domlouvala, však nic naplat. Lakomství plnilo kapsy víc a víc, až most pod ním nevydržel a Lakomství bylo pohlceno řekou...

Upřímnost

Z pera Emy Talia. -*- S hlavou vzpřímenou, vždy se bude dívat do očí. Je z ctností přímočará, otevřená. Zaskočila na mostě Pomluvu. Upřímnost se do ní pustila s vervou. Proč tajíme, co si myslíme, doopravdy a bez zamlžení? Je jednodušší lhát, než upřímně otevřít srdce a říci vše, jak cítíme? Most se třásl v základech, ale Upřímnost pokračovala dále. Nač pomluvy, to jen neupřímnost a lež vzala nadvládu. To pomluvy tvoří neshody a sváry. A je tu i strach, podlost a jiné neřesti, ruku v ruce jdoucí s Pomluvou. Most se třásl více a více, až shodil Pomluvu dolů. Snad bude na chvíli...

Pomluva

Báseň z pera Emy Talia. -*- Moudrost, láska píle, lenost nezná cíle, okolo pomluvy točí, z naděje a víry, láska nekončí. Tam v dáli vidím podvod, pýchu, snaží se schovat v jiném hříchu. Řekli napiš báseň o neřesti, pak cítila jsem jen bolesti. Ctnosti raději mám, o lásce verše zazpívám. Však o lásce a naději, verše skládat chci nejraději, neřesti prosím, ať jdou spát, nechme moudrost, střídmost na struny hrát. Když hněv či závist, dostaví se přeci jen, kdo pak bude ochoten, bojovat další den? Tak pojďme spolu pod Vrbou žít, o lásce, ctnostech srdečně snít. Aby až na konec cesty dojdeme, srdce nebylo nikdy...

Zoufalství

Z pera Emy Talia. -*- Chceš ovládnout celý svět? Toužíš vládnout? Mít všechno a vlastně nic? Chceš sprovodit ze světa všechny, kteří ještě mají sílu jít dál? Milovat? Zoufalství ovládá most. Celý. Ale už není tak pevný. Když není Víra, není pevnost. Není pevný základ. Pak se ale koryto řeky Acherón rozestoupilo a Víra vyšla zpět na most. Stala se zase pevnou. Neochvějnou a tvrdou. Zoufalství se dalo na útěk. Když bylo za půlkou mostu, Víra mávla rukou a část mostu se zhroutila do vody. Za Zoufalstvím se uzavřela hladina řeky. Pak Víra roztáhla zeširoka paže a objala svět. S vírou přichází naděje a láska.