Elyssea Ellesméry

Z paláce Šalamounova: Jak se tvoří hrdinky

Další restaurátorkou se stala Elyssea Ellesméry. Pohlédla do zrcadla a její odraz ji plně uspokojil. Pročísla si vlasy ještě jednou, pro jistotu, našpulila rty a upřeně se pozorovala. Opravdu to není tak špatné. Odstoupila a zkontrolovala si záhyby šatů a střevíce. Musí přece vypadat dobře. „Jsem já to hezká holka,“ poznamenala nahlas a konečně se od zrcadla odvrátila. Pak se rozhlédla po pokoji, usmála se a odešla z pokoje. Její počínání sledovaly s nelibostí dvě sovy. Seděly na římse za oknem a sledovaly dívku stejně upřeně, jako ona sledovala svůj odraz. „To je husa,“ podotkla sova. „Hele, neurážej husy, jednu znám a je to celkem fajn… husa,“ ohradila se sova. „Možná je trochu slabší inteligence, no…“ „Chceš tím říct, že počet jejích mozkových buněk...

Autor : Elyssea Ellesméry dne 11/03/2009 | Z paláce Šalamounova | 0 komentářů

Lena a Nel

Byl jednou jeden dům. Zcela obyčejně a nepovšimnut si prostě jen tak stál na kraji lesa. Ten dům měl dveře, a za nimi byla nádherně zdobená hala. Ale prázdná. Jen pavučiny vyplňovaly místo závěsů. Všude byly střepy z oken a ticho. To ticho tam bylo už pět let. Přitom kdysi se tady ozýval smích. Na chodbách pobíhaly děti. Z kuchyně se linula nádherná vůně. Ve dvoře štěkal pes a honil slepice. Teď byl dvůr pustý a zarostlý trávou. Les pomalu prostupoval do domu. Když tu se náhle zval klapot kopyt. Jezdec seskočil z koně a opatrně prošel kolem vstupních dveří, které visely už jen na jednom pantu. Minul halu a zamířil do kuchyně. Zastavil se až u pece. Strčil ruku do otvoru, kterým kdysi vkládali do pece chléb. Chvíli tam šátral a nakonec vytáhl balíček zabalený v...