Příběhy světa Tam: Imene

Ocitáme se ve světě s prastarou magií, která vybuchuje a ničí své uživatele i okolní svět. Jen na jediném místě ji lze užívat volně a bez obav z následků: na zámečku krutého hraběte Tyana, který učí mladé kouzelníky a připravuje je na vpád bestiálních démonů.  Proč tomu tak je? Co hrabě skrývá? A jak si s tím poradí mladá čarodějka Imene? * Vzduch proťal záblesk načervenalého světla. Dívka stačila jen o vlas uskočit před ohnivou koulí. Ocitla se těsně u démonových nohou. Zašmátrala za opasek, pevně sevřela v dlani rukojeť dýky a ohnala se po něm ostrou čepelí. Byl však rychlejší. Ze zad mu vyrašilo chapadlo a bleskově jí obmotalo zápěstí. Strhlo ji stranou jako hadrovou panenku. Vyjekla bolestí. Ucítila smrad spálené kůže. Dýka vypadla z poraněné ruky na kamennou...

Autor : dne 09/04/2019 | Příběhy světa Tam | 0 komentářů

Příběhy světa Tam: Adrianet

Čeho všeho jsme schopni pro ty, které milujeme? Světem Tam zmítá chaos. Magie vybuchuje, znetvořuje své hostitele, a démoni jej berou útokem. Lidé se bouří proti novým nařízením, které omezují kouzla i je samotné. Rebelové jsou všude. A proti nim jedna dívka, která je chtě nechtě musí zastavit. * Vysíleně jsem se šourala hradní chodbou. Nohy se motaly únavou jedna přes druhou. Meč mi těžkl v ruce a špička hlasitě skřípala o podlahu, jak jsem ho táhla za sebou. Velké dubové dveře na konci chodby se pořád zdály tak daleko. Sotva jsem si uvědomovala ozvěnu spěšných kroků. Přibližovaly se. Neměla jsem sílu se ohlédnout. Zjistit, kdo ke mně tak pospíchá. Možná se přišel pomstít. Konečně. Zastavila jsem se v půlce cesty. Polkla a naslouchala tlukotu svého srdce. Jen na...

Autor : dne 05/09/2019 | Příběhy světa Tam | 0 komentářů

Nebát se ohlédnout

Někde jinde, možná. Někdo jiný, možná. Někdy jindy, možná. Anebo taky ne. Co se děje ve stínech? A jaké to je, když se nejvíc bojíte vlastního strachu? Otevřela jsem oční víčka a snažila se zaostřit před sebe. Pomalu jsem si začínala uvědomovat tvrdou podlahu pod sebou, pach zatuchliny a nejasné příšeří. Srdce se mi okamžitě rozbušilo, jako pokaždé, když jsem nemohla poznat místo, kde jsem se probudila. Chvíli jsem jen ležela přišpendlená k podlaze a předstírala mrtvou, pozorně naslouchajíc svému okolí a připravena tak zůstat třeba i věčnost, pakliže bych zaznamenala sebemenší zašustění oblečení či sebetlumenější krok. Nic. Rozechvěle jsem se vytáhla do sedu a hmatala na zemi první ostrý kus čehokoliv, čím bych se mohla bránit v případě nebezpečí. Fuj, mrtvá...

Autor : dne 12/16/2015 | Svitky pergamenu | 0 komentářů

Příprava na schůzku s rodiči

„Miláčku, uvážeš mi prosím kravatu?“ „Ukaž…“ „Lásko, jsi v pořádku? Jsi snad nervóznější než já. To já bych tu měl být nervózní, to já tu musím udělat dojem.“ „Já vím, já vím, ale… Víš, naši moc nemívaj v lásce mé partnery.“ „A co že jim to prosím tě vlastně na těch předešlých vadilo?“ „No… maličkosti… jako třeba, že jeden neměl moc velkou sílu a tak…“ „Počkej, já myslel, že jsi vždycky chodila s docela ramenatýma chlapama. Tvůj táta je Herkules nebo co?“ „Ne, Superman…“ „CO?!!“ „To víš, rodiče si člověk nevybírá… Tak, kravatu máš dokonalou, broučku. To už budou...

Autor : dne 12/14/2015 | Ze STOklas | 0 komentářů

Někde uprostřed

Nervózně poklepávám tužkou do papíru s deskami. Každá skupinka je jiná. Nikdy se nemohu připravit. Nevím dopředu, koho dostanu tentokrát. Jenom občas se dozvíme o sólokaprovi. Pamatuji si, jak jsme tahali sirky, kdo dostane Elvise… Rozhlédnu se kolem. Osm prázdných židlí a nikde ani živáčka. Uchechtnu se. Co by tu taky dělali… „Připrav se, máš je tam za pár,“ ozve se hlas Velkého šéfa někde seshora. Vzhlédnu do bílé nicoty, přikývnu a zaujmu postoj uprostřed kolečka z židlí. Právě včas. Proud bílého světla zasáhne jednu z nich jako blesk. Zahřmí se a zvedne se hvězdný prach, který mě donutí si krátce odkašlat. Sloup světla se pomalu zformuje do podoby mladé ženy. Je půvabná už od pohledu, ale tady je každý krásnější. Jen tady je doopravdy...

Autor : dne 11/22/2015 | Svitky pergamenu, Psychologické | 0 komentářů