Jaro

Pod pojmem jaro si můžeme představit začínající kvetoucí kvítí, rozseté sněženky, sluníčko vykukující zpoza mraků a to, že se pomalu začíná oteplovat. Ovšem je tomu spíš tak, že jediné, čeho se na jaře dočkáme, je střídání bláta se sněhem. Protože jak sníh roztaje, je z něj bláto. Bláto pak pomalu usychá a co se nestane – začne znova sněžit, a tak dokola. Do toho je ještě zima jako blázen, takže zimní bundy neopustíme. Člověk by si myslel, že se nám snad příroda mstí za to, jak se chováme my k ní, a tak nás nechá brodit se v blátě. Vítej, jaro.

Zima

Většinou, když někdo řekne zima, vybaví se nám sníh. Jenže rok co rok nějak ten sníh postrádáme. Hlavně ve městě. Vesničané si na nedostatek sněhu nestěžují. Byly časy, kdy jsme se museli brodit metrem sněhu do školy, a teď, když zahlédneme, že sněží, běžíme s pravítkem ven změřit, kolik toho napadlo. I když na další den už nás to nějak nezajímá. Letos sice bylo sněhu více než loni, ale co když nás pomalu obléhá globální oteplování? Budeme jezdit na dovolenou v zimě do zemí v polárním pásmu místo toho, abychom jeli v létě k moři? Ukázat dětem sníh? Sbohem, zimo.

Valentýnka od Clei Haliové

Slzy draka

Arien se vzbudila a vstala ze své postele. Promnula si oči a zjistila, že kousek od její postele je ještě jedna postel, kde spí její sestra Nessië. Arien a Nessië patřily do jedné z elfských rodin. Všechny elfské rodiny byly v tomto kraji na svůj původ hrdé. Dnes dokonce i Arien, která se nedávno probudila do obyčejného dne… Ze slámy se skutálelo na zem stvoření. Takové ani kouzelník nikdy neviděl. Mělo chlupaté tělíčko, hlavu něco mezi kočkou a psem a tři chlupaté ocásky. Stvořeníčko bylo černo bílé a sem tam mělo rezavý proužek. Kolem oka černé kolečko. Uši mu stály na hlavě a vypadaly jako natupírované. Bylo velké přibližně 50 centimetrů. „Nienn!“ ozvalo se z druhé strany kupky žluté slámy, které pak následovalo hlasité „Pšíík!“...