Trpělivost růži přinese

Z pera Cesmíny Hardy -*- Zahradník toužil vypěstovat nejkrásnější růži. Říkal ji Růže snů, měla být bílá jako čerstvě napadnutý sníh s lehce narůžovělými okraji, jako by se okvětní lístky dotkly červánků. Stačilo by si přivonět a růže by vás přivedla do říše snů. S pěstováním začal už v mládí, postupně šlechtil a mísil různé druhy. Celý svůj život trpělivě čekal, až se zrodí jeho růže. Je starý, skoro se neudrží na nohou, ale konečně se sen stal skutečností. Jeho kouzelná růže vykvetla a on si přivoněl. S vůní se jeho duše přenesla do říše snů a jeho staré tělo zůstalo ležet u odkvétající...

Láska

Z pera Cesmíny Hardy -*- Dívka spěchá zachmuřeně z práce domů, když zaslechne šramot za popelnicí. Je zvědavá a jde blíž. Tam najde v bedně malé koťátko, které někdo vyhodil. Jak může být někdo tak zlý? Pomyslí si pro sebe a vezme si to malé stvořeníčko domů, kde se kotě napapá a schoulí na svetru. Dívka se o kotě začne starat, veterinář ho prohlédl, je zdravé. Kocourek dostal jméno Čipera a má se k světu. Dívka si s ním hraje a najednou si uvědomí, že se mnohem více směje a celkově má dobrou náladu. Domů se těší a je šťastnější. V jejím srdci vyklíčila...

Pomluva – Drbna

Z pera Cesmíny Hardy. -*- Žila jedna drbna, která na nikom nenechala nit suchou. Roznášení pomluv byla její oblíbená činnost a nikdo se jí nemohl rovnat. Nejenom, že pomluvy ráda vyprávěla dál, ale ona si je občas vymýšlela. Sousedka se objímala s hezkým mladíkem, a šup, byl z toho milenec jako vyšitý. Na pravdě nikomu nezáleží, každý je zvědavý na pomluvy. Všichni se před ní měli na pozoru, jen aby se nedostali na seznam pomluv, to by o tom věděl každý. Jenže jednou se drbna zapomněla učesat, rozcuchaná v županu vylezla ven ke schránce a sousedka jí viděla. Tak se sama drbna stala obětí...

Hněv – Hněv zatemňuje mysl

Z pera Cesmíny Hardy. -*- Hněv v něm doutnal odjakživa. Ostatní říkali, že má příliš temperamentní povahu, ale on tušil, že je s ním něco v nepořádku. Kéž by se všechno stalo jinak. Teď tu sedí a zbyly mu jen vzpomínky. Ještě před pár dny měl manželku, kterou miloval, ale občas se hádali. Jeho žena byla krásná, vtipná a milá, ale dokázala být tvrdohlavá. Kvůli čemu se všechno zvrtlo? Byla to hádka, jakou zažili mnohokrát, ale tentokrát na něj křičela manželka, až to nedokázal snést. Neví, kde vzal nůž. Teď je mrtvá a on čeká v cele na soud. Co může říct? Hněv zatemňuje...

Lenost – Lenoch

Báseň z pera Cesmíny Hardy. -*- Žil, byl jeden lenoch veliký, pracovat ho nikdy nebavilo, jeho život byl pustý a mělký, nicnedělání jej odstavilo.Proč by měl pracovat? Je fajn do blba koukat, ledničku si drancovat, písničky v tichu broukat. Celý den jenom sedí, na televizi tupě zírá, ještě si při tom medí, lenost ho zevnitř sžírá. Za okny čas dál plyne, tady jako by se zastavil, naděje se rozplyne, cestou k oknu se znavil. Ven se podívá, kam se všichni ženou, hlasitě zazívá, v lenosti ho nedoženou. Nikdy mu nedošlo, že svou leností všechny odehnal, jako by štěstí pošlo, už teď za svého života...