Vzkaz lidem

Zemská povídka do letní soutěže Vrba ve víru živlů. To jednou se Vesmírem ozvala hlasitá rána a narodila se Země. Nebyly to nejpříjemnější první okamžiky života. Celá hořela a vznášela se v naprosté tmě. A k tomu do ní ještě vrážely Meteority! Inu, nezbývalo jí nic než čekat. Po miliony let si jen povídala s Meteority, které k ní stále přilétaly, a ani si moc nevšímala dvou podstatných věcí – že totiž oheň na ní pomalu uhasínal a v dáli se rozsvěcovalo malé světélko. Teprve, když už úplně uhasla a světlo bylo opravdu silné, uvědomila si to. Tak začala plout Vesmírem za světlem, zatímco na šedé kůži se jí začaly objevovat Mráčky. A tak Země potkala Slunce. Slunce bylo to nejkrásnější, co kdy Země viděla. Krásně žhnulo a všechny planety na něm mohly oči nechat. No...

Autor : dne 08/06/2018 | 2018 Vrba ve víru živlů, Svitky pergamenu | 0 komentářů

Jak se setkala Jezérka s Kanélií

Vodní povídka do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Jezérka byla krásná vodní víla žijící v jezeře. Taková vodní víla je opravdu celá z vody. Vlasy má jako malý vodopád a průzračnou pokožku má zrovna jako voda, ve které žije. Na vodní víly narazíte jen zřídkakdy, jelikož se ukazují pouze zvířatům a ostatním vílám, a jakmile vycítí v blízkosti člověka, okamžitě se skryjí pod hladinu. Jezérčiny vlasy stékaly až k pasu, pokožku měla průzračnou, až bylo vidět prostředí za ní, a s velkou oblibou nosila dlouhé modré šaty. Za celá ta léta se setkávala jen s jednou vílou, a tou byla Rekie. Rekie žila v řece nedaleko Jezérčina jezera, vlasy měla krátké a pokožku neustále pokrytou bublinkami. Měla poněkud divokou povahu, takže pořád pobíhala od řeky k jezeru a zase zpět...

Autor : dne 07/23/2018 | Pohádkové, Fantasy, 2018 Vrba ve víru živlů, Svitky pergamenu | 0 komentářů

Strašidelný pokoj

Přišla jsem domů, Tam je jedna místnost, Před oknem pár stromů, Nikde žádná lidskost. Nemá žádný nábytek, Po člověku ani stopy, Dokonce ani dobytek Tu pro žití nemá vlohy. Poslední, co zbylo tady, Jsou louže na zemi A tvou budoucí návštěvou Budou do červené zbarveny.

Autor : dne 12/31/2017 | Z Vergiliova stolu | 0 komentářů

Spisovatel

Takhle jednou řekneš si: Já budu psát příběh! K psacímu stroji sedneš si A píšeš. Jeden, dva, tři papíry Ke koši za sebou letí, Stále nemůžeš přijíti Na tu správnou story. Necháš toho, vzdals to. Procházíš se ulicí, Pak náhle támhle uvidíš, Někoho malovati. Pak najdeš správný název: Obrazy života A rychle rýsuje se Před tebou ten příběh. Sedneš k psacímu stroji, Stránku za stránkou tiskneš, Pak o měsíc později Svou knížku v obchodě najdeš. Tak říkám vám, Není hezčí pocit Než knížku napsat A někomu předložit. On ji pak pomůže Vydat do světa A pak ji klidně může Čekat cesta...

Autor : dne 10/05/2017 | Z Vergiliova stolu | 0 komentářů

Špatné rozhodnutí

Autor: Carrie Chambers Jednou si řekneš: Chtěl bych odejít. Na most si sedneš A přemejšlíš. Pak se rozhodneš: Chci to udělat. Rychle se zvedneš A skočíš. Uprostřed pádu Náhle se zhrozíš, Cos to udělal, A ječíš. Už je však pozdě, Jsi skoro dole. Snad v příštím životě To neučiníš.

Autor : dne 09/27/2017 | Z Vergiliova stolu | 0 komentářů