Lásce neporučíš aneb Babička Anna vypráví
Povídka o vzpomínání jedné babičky. O objevení lásky tam, kde jí jen málokdo čekal a zkrátka o tom, jak je někdy život nevyzpytatelný a jednoduše krásný. -*- A to jsem si šla zrovna cachtat nohy do potoka, protože po práci dostanete zkrátka chuť na trošku toho osvěžení, které Vám dopřeje proudící voda. Jenže tu náhle se tam objevili mladíci ze vsi! „Ahoj, Andulo!“ volali na mě už od lesa, který obkličoval potok z levé strany. Abyste tomu rozuměli, my bydleli na opačné straně, přes louku. Původně jsem si myslela, že se v ten den budu koupat, ale s chlapci za zády to jednoduše nešlo. Hlavně před mladým Vencou od mlynáře Junka. Ten za mnou pálil už od dětství. Se smíchem a zvednutou sukní jsem se rozběhla k domu. Nastalo zrovna jaro a příroda byla...
Malý hrdina a jeho planetky
Jednorázová mini povídka slečny Ary vás přenese do světa dítěte, do světa, kde je možné všechno. Všude samá auta. Vpředu, vzadu, vpravo i vlevo. Když podjíždíme most, jsou dokonce i nad námi. Táta s mámou si povídají. Řeší dospělácké věci a já se koukám okýnkem ven. Jsem vzadu v sedačce, připásaný pásy, které jsou prý potřeba. Nejsou ale moc pohodlné. Možná i proto se koukám jinam. Snažím se zahlédnout tváře dalších lidí v těch čtyřkolých, pohybujících se krabičkách. Občas mi přijde srandovní hádat, jestli mají velká či malá břicha nebo třeba brýle. Líbí se mi lidi s brýlemi. Jsou jiní. Maminka říká, že s brýlemi lépe vidí. Chci taky lépe vidět. Myslím, že by mi slušely modré se světélky po stranách. Až budu dospělý, koupím si je. „Jindříšku, vidíš to nebíčko?...
Kouzlo knižní lásky
Sladká romantická povídka. Ideální ke zkrácení dlouhého času na pozdzim/v zimě. Převede Vás do prostředí restaurace a ukáže Vám, že ne všechna romantika se nutně musí schovávat pouze v knize. -*- U Jamieho v restauraci jsem začala pracovat hned po střední. Na vysokou jsem nikdy neměla, a tak mi stejně nic jiného nezbývalo. Navíc jeho jsem měla skutečně ráda. Byl to táta Olivera, mého nejlepšího kamaráda, který zrovna teď někde studoval jednu z nejprestižnějších vysokých ve Státech. Vánoce se kvapem blížily a já měla plné ruce práce. Dělala jsem výzdobu. Od stromečku po stoly, když tu jsem narazila na roh stolů, kde jsme měli malou knihovničku. Nevím ani proč, ale něco mě donutilo se zastavit, na chvilku si sednou a probrat knihy. Popravdě jsem nejspíše jen...
Rozsudek
„Je to jen polibek,“ říkala jsi a u toho se usmívala tak, jak to umíš jen ty. „Bude sranda,“ snažila ses mne přesvědčit tím bezelstným způsobem. „Mezi námi to přeci nic nezmění.“ Další lež, která ti splynula z úst. Lež, za kterou jsem zaplatil já. Protože jsem uvěřil. Uvěřil jsem dívce s dolíčky a havraními vlasy, které jí sotva sahaly po bradu. Dnes je TEN den před pěti lety – 17. října. Datum, které mne tak moc bolí. Popíjím v baru na stoličce a utápím se v sebelítosti. Není tu moc lidí, protože venku teprve před pár hodinami svítalo. Barmanka se snaží dívat se raději jinam. Až tak žalostný pohled na mě je. Nebo jen prostě nemá zájem. Obě varianty mě vytáčí do běla a zároveň vlastně ani tak moc ne. Je to jen barmanka. Nejsi to ty. V...
Tempora mutantur
Už je to dlouho, co jsem si tuto dobrodružnou výpravu připravovala. Nebyla jsem na to sama, ale byla jsem hnacím motorem. A teď se to děje. Sedím u večeře a konverzují s rodiči, ovšem v duchu již slaňuji z okna dolů, kde by na mě měl čekat můj kamarád Felix. „Co známky ve škole, Jasmine?“ upírají se na mě pronikavé oči mé mámy. „Dobrý,“ odpovídám univerzálním slovem, které působí jako zaklínadlo, jelikož ani jeden z rodičů se již na nic neptá. Jediný rušivý element u stolu je teď momentálně má mladší sestra Peggy, která se rozhodla, že je velice zábavné mi okopávat holeně. Okřiknu ji, a za to si obě vysluhujeme kázání plus celý týden mytí nádobí pro mě a vynášení odpadků pro ni. Zbytek večera plyne jako obvykle. Po jídle si odkrucuji svůj první den...