DM 23 – Anseiola
Veni, vidi, vici. Mrs. Lovett´s meat pies There! There! Somebody, somebody look up there!Cožpak jsem ti neříkala, ať se nedíváš? Zlobivé dítě!Město v plamenech, město hoří a nad tím vším se vznáší příchuť zla. Ach, jak ji miluji! City on fire! City on fire! Zlo! Zlo! Zlo se skrývá ve zdech, tak někdo křičte, proč všichni jen stojí? Proč nikdo nic nedělá?! Sing of the devil. Sing of the devil. Tančím v kapkách deště a polykám kouř, polykám slzy a dmou se mi líce. Kolena se mi lámou, hlava poletuje, zpívá veselou písničku. City on fire! Beru nohy na ramena. Protože kdo uteče, ten vyhraje!
DM 22 – Anseiola
Život je jako bonboniéra – nikdy nevíš, který bonbon si vybereš. * Sníme o tom, jaký bychom mohli mít život. Co všechno by se mohlo přihodit, kdybychom se bývali byli rozhodli tak nebo onak… A to, co máme, nám obvykle nestačí a chtěli bychom něco víc. Dokonce se nám někdy zdá, že k nám život není spravedlivý, že tamtem má tamto a my nic. Ale každý bonbon nějak chutná. Můžeme se rozhodnout, jestli ho budeme cucat dál, nebo ho vyplivneme a vezmeme si jiný. Otázkou zůstává, jak bude chutnat a jestli nakonec nebudeme litovat vyplivnutého bonbonu. Ale na každou chuť si jazyk časem zvykne. Život je krásný, když víme, jak jej...
DM 3 – Anseiola
Zrada * Hořké prozření Pro boha živého, co jsem to udělal? Jak jsem jen mohl být tak slepý! Mohl jsem mít všechno, pro co každý den vstávám. Udělal jsem to kvůli ní, protože jsem věřil, že pro nás existuje budoucnost! Naděje! Láska!A on?! Ten slizský červ ji nemilosrdně zabil! Jak kdyby byla jen kus hadru, který mu překážel v cestě! Vůbec nepochopil, co pro mne znamená, jak moc po ní toužím!Teď už na ničem nesejde. Život už dál nemá smysl. Nic mi ji nevrátí. Ale já se pomstím. Dostanu tu zrůdu na kolena. Bude to těžké, já vím. Ale za tohle zaplatí!
DM 2 – Anseiola
A zem žila dále Šutr Kolik konců mělo přijít. Kolik bezedných číší bylo vypito, kolik slov vylétlo z pusy. Všechno bylo tak… pomíjivé. Někdo nebyl, pak se odněkud vzal, chvíli byl a pak zase někam odešel. A takhle pořád dokola. Nic z toho s ní nepohnulo. Změnilo, to ano. Ale… co pro ten modrej kulatej šutr vlastně znamená jeden lidský život? Zrnko v prachu. Víc ne. Nezáleží na tom, jak jsme velcí, co dokážeme, kolik nás je. A i kdyby se rozpadla a my skončili v černém, nekonečném vesmíru… těch katastrofických konců už je tolik, že už to nikoho nezajímá. Třikrát hurá kulatému modrému šutru.
Z paláce Šalamounova: Svatozář
Tentokrát byly restaurátorky dvě – jeden svitek zrestaurovala Anseiola Renine Ravenclaw. Tisíce mlčících světů vrývají se mi do básně. Skrápím je mlžnými vlasy, ukládám ke spánku a doufám v zapomnění. Trhám mouchám křídla – a směju se do vánku – směju se, směju a pláču … směju a lituju … lituju a směju … a směju … a polykám. Utíkám a nehledám cestu zdechlou zelení. Utíkám a nehledím na šlápoty a šeptám bouři … a vánku spílám … a raději utíkám než běžím, neb je to slovo další a perfektně vystihuje pomalost šneka, se kterou utíkám od tebe, ještě však schovaná ve tvé náruči … a zapomínám cestu k tobě, k sobě samé … Utíkám hebkou hádankou. Plazí se mi po tváři, snad jakoby s omluvou … a plazí a kutálí … a já nevím, co chce, tak ji posílám dál o dva domy, sedm...