Zoufalství

Z pera Anseioly Jasmis Rawenclav. -*- Je to slastný okamžik. Nejsem, nedýchám. Kolem mne jen tma. Jen mne nenuť brečet. Ne, dneska ne. Dneska jsem mrtvá. Je čas se usmívat. Zeširoka. Vesele! Už se přece nemůže nic zlého stát, ne? Už nikdo neodejde. Už se nic nerozbije. Usmívej se. I když třeba nemáš půlku ksichtu. Ses taky nemusel střílet do hlavy. Polib mne. Ne, opravdu. Polib mne. Oči ti lezou z důlků. S rozkoší se jimi proplétají červi. Ach, no není to krásné? Prý nás sem zaválo zoufalství. Nad životem. Nad světlem… Ale koukni, není to nádhera? Necítím žádnou bolest ani smutek. Konečně můžu otevřít...

Autor : dne 01/30/2022 | Ctnostně neřestný hostinec | 0 komentářů

Láska

Adventní stoslůvka z pera Anseioly Jasmis Rawenclav. -*- Moje babička je ta nejlepší na světě. Když mi nebylo dobře, byla tady. Když se rodiče rozváděli, hrála si se mnou a snažila se, abych nic z toho nevnímala. Když můj dětský svět zahalila šeď nesnášenlivosti a šikany, ona do něj vnesla světlo a radost. Díky ní jsem dnes tam, kde jsem. Moje kouzelná malá víla slaví v tento den 80. narozeniny. A já bych si moc přála, aby rozdávala radost ještě dlouho, vztekala se u televize a napekla ještě hromadu cukroví, kterým se vždy ládujeme ještě v únoru (protože tak to má být). Krásné Vánoce, babi. Mám tě ráda.

Autor : dne 12/17/2021 | Ctnostně neřestný hostinec | 0 komentářů

Třetí okénko: Vánoční ráno

Jak vypadá vánoční ráno u nás na hradě? Co se honí hlavou malým kouzelníkům? Pondělní poledne v čítárně Pod vrbou ozdobí milé vánoční drabble, které sepsala Anseiola Jasmis Rawenclav. * Třpyt vánočního rána. Dětem září oči a těší se na večer. Co se asi stane? Přijde Fleutýna? A co zlaté prasátko? Děti už mají hlad, ale musejí to vydržet až do večera… Den plný očekávání. Bude bramborový salát dostatečně bramborový? Dočkáme se slavnostní večeře? A co dárky, zahoukají na nás? Už jim děláme v sovinci místo a dychtivě vyhlížíme jakýkoliv náznak… Oblékáme nejlepší šaty, skupujeme NiT… „Hele, sluší mi to? A netrefí z těch šatů Fleutýnu šlak? Víš, já bych ji nerada zabila…“ „Neboj se, všechno dobře dopadne a ty šaty ti moc sluší!“ Všechno je nachystané, Fleutýnko, můžeš...

Autor : dne 12/03/2018 | Z adventního kalendáře, Ze STOklas | 0 komentářů

Ve vzduchu se roztančíš

Vzdušná báseň do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Ve vzduchu se roztančíš Všechna tvá zrnka se vznesou Vítr tě unese pryč A s ním všechna prázdná slova Prázdné fráze a přání Ať se máš dobře, ať tě nic netrápí Vylité potoky slz na tvém hrobě Vítr tě unese pryč Až nezbude ani zrnko, jen nádoba temná Tady jsme skončili! Přineste dalšího! Ať ta urna dlouho neotálí A nájemníka nového ať pohltí Než zas rozfouká ho vítr Po lese, po vodě, po poli Ten se má nejlíp, už ho nic nebolí Vysypte ho a ať už jde...

Autor : dne 08/20/2018 | 2018 Vrba ve víru živlů, Z Vergiliova stolu | 0 komentářů

Setkání po pěti letech od Anseioly

Double-drabble – vypracování ze semináře Sub Salix. Ach, můj princi z pohádek. Jsi mlhou malovaný, tak krásný, s pronikavým pohledem a slunečnými vlasy. Setkávám se s tebou ve snu, vždy, když utíkám do jiného světa. Kéž bys byl skutečný a nebyl jen schovaný pod zavřenými víčky. Vracím se za tebou kdy jen to jde. S tebou je svět tak krásný, zelený a láskyplný. Proháníme se po lesích, pozorujeme zvěř stvořenou z kouzel a čar… a celou dobu mne držíš v náručí. Šeptáš mi do ucha uklidňující slova. Říkáš, že už se nemusím ničeho bát, že to nejhorší je pryč a že už bude všechno dobré. Tak ráda bych ti uvěřila, tak ráda bych nechala vše za sebou a byla s tebou. Tady. Napořád. Ale… Stačí drobný zvuk a vše se rozplyne. Trpká pravda klepe na víčka. To jen má mysl si hraje....

Autor : dne 01/02/2015 | Ze STOklas | 0 komentářů