Záhadné zjevení
Petronie Smith V některých malých vesnicích se traduje, že mají svá vlastní strašidla, duchařské povídky a tajemné záhady. A já bych vám chtěla vyprávět právě jednu takovou báchorku, která se možná stala a možná ne, záleží jen na člověku jestli jí bude věřit nebo ji bude pokládat za snůšku nesmyslů a pouhých lží.Tak tedy, náš příběh se měl odehrát za jedné prosincové noci. Sníh se snášel k zemi v hustých závějích, venku mrzlo jen to praštělo, mráz maloval na okna krásné obrazy a právě v této chvíli se vracel domů jistý mladík. Měl za sebou úspěšný den, takž si vesele pohvizdoval a vůbec nedbal na krutou zimu. K vyhřátému domečku to měl ještě kus do kopce, takže přidal do kroku, aby cestu ušel co možná nejdřív. Strašně toužil povědět rodičům, co skvělého se mu...
Lásko, už nejsi nejkrásnější!
Raven Whiteová A ze zrcadel se snesl stín, stín plný zlatých jeřabin… V jeřabinách je čas skryt, proto, aby zbylo pouze – snít. To bylo nádherné místo. Stará lavička pod jeřabinou, kolem kvetly bílé lilie a žluté růže, na staré soše, na které již nebyly patrné její původní tvary, sedali holubi – a vytvářeli tak bizarní sousoší šedých siluet. Na rameno jí sedal Havran a snášel jí do dlaní ty zlatooranžové jeřabiny. Nebe ovládl soumrak a červené slunce.Dnes ale bylo zataženo a venku padaly kapky deště tak velké, že o okapy a okenní skla vytvářely prapodivné a tesklivé hudební kreace. Ona seděla naproti mně, občas se na mě smutně usmála a nebo uskrla ze svého šálku pravého černého anglického čaje. Když na dně hrníčku zbyl už jen čajový škraloup,...
Noční můra
Budík zazvonil poprvé. Budík zazvonil podruhé. Jakmile budík zazvonil potřetí, Cassiopeia věděla, že to prostě na osmou nestihne. Proto nepovažovala za nutné nějak spěchat. V posteli polehávala další čtvrt hodinu, než vylezla z postele a vydala se pro svou dávku ranní hygieny.Dům byl, jako pokaždé touto dobou, až na ni úplně prázdný; koupelna také. Koupelnu milovala. Ze všech stran měla stěny i strop obloženy zrcadly – nebylo před nimi úniku. Cassiopeia s oblibou říkávala, že je to jediné místo, kde se před pravdou neschováte. Ve skutečnosti se ráda dívala na samu sebe. A to ráno pro to bylo jako stvořené. Tmavé vlasy se jí vlnily v přitažlivých křivkách stejně jako její tělo, ale úplně nejraději na sobě měla oči. Čokoládové oči, přesně vystihující její...
Sušenku?
„Sušenku?“ otázala se Agáta důležitě, když se všichni hosté usadili, jen proto, aby se dočkala trojnásobného odmítnutí. Zatímco šla připravit trojí kávu a zatímco se mezi třemi návštěvníky rozvíjel rozpačitý hovor, naservírovala kousky sušenky na talíř své kočce Anabelle a přestala tak mít pocit, že je nakoupila zbytečně. „Přišla jsem o něco?“ Hlavně zůstat v obraze.„Vlastně ne,“ chopil se slova Michael, když si mezi sebou vyměnili krátké pohledy. „Jen jsme se bavili o tom zítřejším zápase.“ „O fotbalovém zápase,“ dodala Simona při pohledu na nechápavý výraz v Agátiných očích. Ta užuž otevírala pusu, ale poslední přítomný v pokoji, Naděžda, ji přerušil: „Jdeme hrát.“ Pusa sklapla. Chvíli bylo...
Jak rek zachránil draka před princeznou
Bylo nebylo cestoval si takhle jednou jeden rytíř. Byl velice statečný, ale také velice nešikovný a jmenoval se příznačně Zmařil z Chocně pod Pantoflem. Nu a tenhle rytíř se po své dlouhé cestě rozhodl, že si odpočine v blízké hospůdce. Ta se nacházela na kraji Dračího království. Tam se samozřejmě neuhlídal a přehnal to s pitím a tak zanedlouho celé království vědělo, že přijel udatný rek a že nechce aby se o něm vědělo. Shodou okolností měli zrovna v tomhle kousku země velké problémy s jedním drakem a princeznou a tak druhý den po rytířově příjezdu pro něj nechal poslat sám pan král. Rytíře to samozřejmě vůbec nepřekvapilo. Oblékl si své nejlepší a vlastně jediné brnění a vydal se do zámku. Musel jít většinu cesty pěšky, protože koně táhnoucí kočár odmítli po...