Zážitek

Pokus o hororovou novelu. 🙂Je to už dva roky, co jsem k Johanu Fialovi nastoupil do služby. Ve Žlebu práce nebyla a dál na Horany to nemělo cenu. Kdo by zaměstnal patnáctiletého kluka. A tak jsem skončil ve mlýně. Ze začátku jsem tam dělal děvečku pro všechno, ale dokázal jsem se vypracovat až na mládkova pomocníka. Práce to byla dobrá, jen to časné ranní vstávání mě vadilo. Ve tři ráno vstávat a jít údolím Huntavy kolem trosek domu Goldst

Autor : dne 01/20/2008 | Z křídel můr | 0 komentářů

Inspirace

Jak může taková inspirace vůbec vypadat? Štíhlá dívka se prochází šedou, fádní krajinou neurčitých tvarů. Nehodí se sem. Sama je vysoká, zlatovlasá s velkýma modrýma očima, které jsou hluboké a čarovné. Rudé rty se lehce otvírají, takže je možno zahlédnout dvě šňůry bělostných zoubků. Oblečena je do šatů vypadajících jako z pavučiny, míhají se v nich barvy a i ta šedá vypadá v jejich blízkosti o mnoho lépe. Ve tváři má znuděný výraz. Už ji to nebavilo, tak se radši vytratila. Odkud však pochází? Co je tam, kde by měla právě být? Na to radši ani nemyslí. V hlavě má stále se opakující rytmus všedních dní. Vstávat, snídaně, škola, učení a pak zase všechno znovu dokola. Jedinou světlou chvílí se jí staly hodiny tance, kdy si mohla rozpustit své dlouhé vlasy a točit...

Autor : dne 01/20/2008 | Z křídel můr | 0 komentářů

Noční můra

Už zase ke mně přicházejí, už zase jsem jim na dosah, už zase nade mnou se smějí, už zase objímá mě strach.Ticho. Všeobjímající a hluboké ticho, které pohlcuje utichající ruch městečka. Zaklapnutí dveří, které je hlasitější než zahřmění hromu. A pak jen tma. Rodiče se se mnou loučí a ve tváři se jim zračí křečovité úsměvy. Když mě utěšují, že vše bude dobré, vím, že i jim ta lež přijde hloupá a nesmyslná. A já? Já se zase propadám do světa, kde není nic trvalé. Jen Ty. Ty, která mě pozoruješ, hlídáš a nedáš spát. Vždycky je zavoláš. Já to vím. A nemůžu s tím nic udělat. Jenom se směješ. Smích je jemný a zurčí jako potůček. Mě bodá do srdce, neboť vím, co bude následovat. Vplíží se tiše, nenápadně, tanečním krokem, který nemilosrdně ukrajuje mé vteřiny klidu....

Autor : dne 01/20/2008 | Z křídel můr | 0 komentářů