DM 36 – Alisma

Tři oříšky pro nikoho. Doplněno v bonusovém kole. Kdesi v hlubokém lese rostla líska. Každý rok se na ní urodilo mnoho oříšků, které sbíraly veverky a další lesní zvěř. A na ní se jednoho dne objevily tři oříšky srostlé k sobě. Všichni se nad tímto úkazem podivovali a chválili jejich zvláštnost, proto si také oříšky začaly myslet, že jsou něco více než ostatní. “Určitě si nás vezme nějaká princezna nebo statný jinoch,“ snily si svůj sen o lepší budoucnosti. Pravda však byla taková, že nikdo nepřijel, neboť Popelka již dávno byla ženou krále. A tak tři oříšky postupně uschly a jejich příběh se stal odstrašující ukázkou budoucím...

DM 42 – Alisma

Něco končí, něco začíná. Zničeně seděla v pokoji. Od oné osudné chvíle uběhly už dva dny a ona stále seděla na stejné židli, jen se kolem ní kupily hromady kapesníčků. To odpoledne seděla u počítače a otevírala emailovou schránku, aby si mohla přečíst dopis od svého miláčka, který byl na dva týdny v cizině. Čekaly ji jen strohé řádky. “Našel jsem si tu novou přítelkyni. Už se nikdy neuvidíme. Sbohem.“ Uvažovala o sebevraždě, když tu si všimla kousku papíru. Pozvánka na oslavu narozenin kamarádky, kterou kvůli příteli už půl roku neviděla. Něco se ji v srdci pohnulo a ona poznala, že začíná něco nového.

DM 41 – Alisma

Proč zrovna já? A zase u netu :)) – Už když jsem byla maličká, říkávala jsem pokaždé, když se mi něco nepovedlo, onu osudnou větu. Proč zrovna já? Léta se mi tato otázka honila hlavou a ubíjela mě. Zoufala jsem si a už se skoro chtěla vzdát. Pak jsem jednoho dne potkala starého pána. Tomu se rozsypaly peníze do trávy a musel je sbírat. Pomohla jsem mu a tak jsem slyšela, že říkal: „A zase já, děkuji.“ A pak jsem teprve pochopila. Dnes už se lítostivě neptám, dnes spokojeně přikyvuji. Věřím, že s pokorou se dojde dál, vždyť jsem díky jednomu mému pádu narazila na přítele a potkala lásku…

DM 22 – Alisma

Život je jako bonboniéra – nikdy nevíš, který bonbon si vybereš. * Vždycky milovala velké přelomy. Nový rok, nástup do školy, maturitu. Lákalo ji to neznámé budoucí, co ji čekalo a nemohla se dočkat, až ho okusí. Nebála se, že by se něco zhoršilo, držíce se hesla „Vše špatné se v dobré obrátí“ si žila klidným životem bez starostí.Její sestra ji nechápala. Sama se bála všeho nového a mnoha životními zkušenostmi zjistila, že většinou to staré bylo o dost lepší. Nevěděla, že i když přísloví „Život je jako bonboniéra – nikdy nevíš, který bonbon si vybereš.“ je pravdivé, občas je třeba ty bonbony dopředu rozbalit a pak si vybrat ty...

Začátek

Jak to všecko vlastně doopravdy začalo…Na počátku byla Nicota, ve které se Ona procházela. A pak. Pak vznikly barvy. Různorodá směsice těch nejzákladnějších prvků, které ani nelze vyjádřit slovy. Prolínaly se v Nicotě jako hadi, splétaly se mezi sebou, vytvářely rozsáhlé vzorce rozplývající se a znovu se skládající. Samy o sobě byli při velikosti Nicoty naprosto bezvýznamné, jejich jedinečnost byla v samotné existenci. Když je uviděla poprvé, nemohla uvěřit. Něco se pokusilo narušit dokonalou jednoduchost její Nicoty! Něco bylo natolik drzé, že se vyskytlo bez jejího vědomí. Bylo to naprosto nesnesitelné. Chtěla to vypudit pryč. Barvy už ale byly a nemínily se jen tak vytratit. Vždyť ono to vlastně už ani nešlo. Na to za čas přišla i Ona. Možná byla ve...