Darovaná květina

Všichni máme jistě rádi květiny, nikdy bychom ale nevěřili, jak nám některá z nich může změnit život… -*- Laura konečně zastavila před bytovkou. Pustila rukojeť kufru, který táhla už půl hodiny, celou cestu z nádraží domů. Shodila ze zad batoh a začala v něm lovit klíče. Nasnášela to. Slyšela, jak klíče cinkají, ale ne a ne je nahmatat. Konečně. Odemkla vchodové dveře. Teď už jen šedesát čtyři schodů. Potlačila zoufalé zasténání a příval nadávek, nasadila si zpátky batoh, popadla kufr a vyrazila. První schod, druhý schod, třetí schod. Čtvrtý, pátý, šestý. Buch, buch, buch. Kufr přes všechny své protesty pomalu ale jistě stoupal vzhůru. Třináct, čtrnáct, patnáct, šestnáct. Druhé patro. Laura ne poprvé proklínala ty, kdo navrhli tento dům. Žádný výtah. Proč...