Prosím!

I když je plno dalších básní,
co vyjadřují pocity,
jsou i epické básně k mání,
ale silnější jsou city.
Je to skládanka
ze slov,
hádanka
beze slov.
Jsou v ní jen myšlenky, které proudí duší.
Náš duch je velmi cenný,
je-li čistý a náš smysl bezejmenný
čeká všude místy.
Počítáme dny,
které rychle plynou,
sníme krátké sny,
které nás jen minou.
Jsme slepí
a hluší,
naše mysl lpí,
vše ji ruší.
Snaha, moudrost, učení.
Smutek nás kdy přepadne,
pláč a ranní ruch,
brek nás snáze napadne
jak hejno rudých much.
Nepustí se,
nenechá nás,
rozpustí se,
vynechá vás?
To ví jen naše mysl,
je to jako sen,
nic z toho nemá smysl,
nechte mě jít ven…
Prosím!