Kapitola I. – Nalezení domova

Povídka začíná v době, kdy musí skupina lidí opustit svůj domov kvůli častým útokům nepřátel. Hned na začátku příběhu přichazejí do svého nového domova, ale ani zde nebudou žít bez starostí. I zde je totiž čekají, kromě obyčejných problémů, i ti samí nepřátelé, ale tentokrát už nejsou tak bezmocní jako dříve. Jak to dopadne s lidmi, kteří se naučili bojovat, aby mohli pomstít své přátele a rodinné příslušníky? Čtěte dál a poznejte osudy téměř obyčejných lidí …

Tvořili jsme malou skupinku, která procházela hustými lesy a ostrými skalami, abychom našli nový domov. Bylo nás celkem padesát devět. Vpředu jsem šel já, Trevor, Kring, Luk a Katherine s Angelou. Kolem nás pobíhaly tři děti – Trian, Dreyk a Liana. Šli jsme jako mocný průvod, někteří z nás byli ozbrojeni luky a dýkami, jiní se starali jenom o dobytek nebo o zásoby.

Cesta trvala příliš dlouho, všichni jsme byli unaveni. Když už jsme přestávali doufat, že najdeme místo, kde bychom mohli založit nový domov, najednou se před námi rozprostřela nádherná mýtina. V dálce byla vidět široká, dravá řeka, na šířku asi čtvrt míle, a kolem dokola temný les s lesními plody, houbami a zvěří. V dálce byli vidět bílé skály a obrovské hory. To bylo to místo, které jsme tak dlouho hledali. Bylo to, jako nalézt kousek sama sebe. Stromy byly vysoké a většinou deset až dvanáct sáhů široké. U kořenů vyrůstalo rozsáhlé borůvčí a lesní jahody. V dálce byl vidět pohyb. Byl to asi zajíc nebo nějaký menší srnec. Místo bylo celé zelená a uprostřed se tyčil malý kámen, který připomínal každému něco jiného. A opravdu stačilo změnit úhel pohledu, udělat krok vpravo nebo vlevo a kámen vypadal úplně jinak.

Všichni jsme padli znaveně do trávy a snili o tom, jak si postavíme svůj domov. Když jsme si alespoň trochu odpočinuli, zvedl jsem se a křikl:

„Trevore, Kringu, Luku a Gregu, dojděte pro dřevo na oheň! Hayli, Wolde a Mayle, dojděte pro nějaké menší kameny. Tak a Katherine, Angela, Nia, Tristan a Vianua, vy dojděte pro nějaké houby. Ostatní začněte vybalovat věci.“ Sám jsem si vzal lopatu a začal kopat sáh hlubokou a tři sáhy širokou jámu. Potom jsem vzal dva železné háky, zabodl je naproti sobě vedle jámy a jámu jsem kolem dokola obložil kameny, které přinášeli Hayli, Wold a Mayl. Zrovna, když jsem chtěl položit poslední kámen, přišli Trevor, Kring, Luk a Greg se dřevem na oheň. Okamžitě jsem si ho vzal a rozdělal oheň v jámě. Povedlo se to až na druhý pokus, ale chytl. Všichni jsme se seběhli k vozu s jídlem a vzali kus masa a opekli ho na ohni. Opékané maso jsme už dlouho neměli, bylo výborné.

„Takhle si budeme žít navěky!“ zvolal někdo.

Když jsme se všichni najedli, řekl jsem:

„Dnes v noci budeme zase držet hlídky, beru si první a pak mě vystřídá Greg a potom Mayl a nakonec k ránu bude mít hlídku Luk. Teď bych vám radil, abyste šli spát – zítra budeme mít spoustu práce.“ Vzal jsem si luk a dýku, sedl si k ohni a čekal, než mě Greg vystřídá.

Redakční úpravy provedla Janel Weil.

Odeslat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *