Úsměv, prosím!
Adanedhel Bloom, Zmijozel
Když se vám úplně nejvíc nedaří, co uděláte? Jdete ven? Pozvete k sobě pár kamarádů? Raději ležíte v posteli a jen si čtete? Jsou lidé, kteří by tohle nikdy neudělali…
Usadila se hned naproti jeho třídě, rozhodila kolem sebe záhyby své sukně, urovnala si vlasy tak, aby jí nebylo příliš vidět do obličeje a předstírala smutek. Chodba byla úplně ztichlá, do zvonění chybělo ještě pár minut, a tak měla čas zkontrolovat svůj vzhled v kapesním zrcátku.
Výborně! Nasadila výraz čirého zoufalství a čekala – co kdyby je profesor pustil dřív? Se zazvoněním vyběhl ze třídy. Hodil krátký pohled k existenci na zemi, zatvářil se sice tak, aby bylo vidět, že se mu ten pohled nelíbí, ale utíkal dál. Stejně jako všem ostatním se mu nechtělo stát dlouhou frontu na oběd.
Přišourala se domů a když měla jistotu, že ji už nikdo nevidí, sejmula masku. Nejdřív se chvíli maniakálně smála a pak se začala vztekat – neudělala snad dost? Nevypadala tak, jak si to představovala?
V jejích představách měl vyjít ze třídy jako poslední, když už by chodba zas byla prázdná. Viděl by ji na zemi, cítil by se provinile, že ji opustil, sehnul se k ní, omluvil se, ona by jeho omluvu přijala a časem…časem by možná bylo vše jako dřív! Tak kde je chyba, sakra?
Ulevila si několika nadávkami, adresovanými jemu. Najednou se cítila dobře.
Přesvědčena, že další den už to musí vyjít.
Dny plynuly. Stále se stejně vztekala nad svými nezdary. Žila si docela spokojeně, ale navenek se tvářila, jako kdyby měla ten den umřít. Každý ji litoval, jen on se u ní nikdy nezastavil.
A když uplynuly i roky, přišly skutečné starosti. Najednou se měla čeho bát, proč plakat, proč hledat tmavé kouty, ale stalo se něco podivného. Snad že o ně ztratila zájem, možná měla už dost temna a falešných slz. Začala se usmívat a i když to byl úsměv lehce neupřímný, protože uvnitř se v ní vše vřelo, přitahoval lidi už z dálky. A tehdy přišel i on, aby jí pomohl jít životem. Ona se na něj jen usmála, vybrala si jinou cestu.
Cestu falešného úsměvu, kterou snad jednou vystřídá úsměv opravdový.
Redakční úpravy provedla Alisma Bailly Fisto