Sklepmistrův vyprošťovák

Filius Orionis, Nebelvír

V lokále U Prasečí hlavy prorážely obláčky vydechovaného kouře z několika dýmek snad kdysi čistý vzduch a zanechávaly za sebou typický tabákový zápach.

U jednoho stolku se krčili karbaníci s balíčkem Řachavého Petra, na němž byly vyobrazeny mudlovské dívky bez jediného kousku oblečení, a něčemu se hlasitě pochechtávali. Vedle nich pak u stolu sama seděla žena, ani stará, ani mladá, ani hezká, ani ošklivá, a popíjela již svůj čtvrtý grog. Slzy jí stékaly po tvářích, zapíjela žal nad svým bývalým manželem, který ji opustil pro jinou.

„Tak, hoď nám sem ještě tři sklepmistry!“ zahulákal na přitažlivou mladou blondýnku, která U Prasečí hlavy pracovala jako servírka, jeden z nejopilejších mužů. Ta kývla na znamení souhlasu a odešla do výčepu splnit přání svých zákazníků.

„Příště tu slečnu koukej oslovit má dobrá vílo…“ ozvalo se z úst přiopilé ženy, která se až dosud do dění v lokále nezapojovala. „Taková milá slečna a vy na ní takhle zhurta, to se přeci nesluší, no tak, pánové…“

„A odkdy se sluší, aby ženské pily alkohol?“ ozval ose od vedlejšího stolu. Žena na to neodpověděla nic a obrátila svůj zrak na servírku Terezu, která se vracela s vyřízenou objednávkou: „Slečno, slečno, chtějte po nich kouska slušnosti…“ Blondýnka se na ni jen usmála, zavrtěla hlavou a odešla si za svou prací.

„Já totiž nebudu jako nějakou vílu oslovovat někoho, kdo má nemanželské dítě.“ začal nejopilejší muž rozvíjet svůj fiktivní příběh. „Já to vím nejlíp, já jí ho udělal, na její žádost prosím!“

Všichni ostatní byli na podobná vyprávění zvyklí, jenom žena, která tu seděla poprvé, považovala tato slova za nějaké, kterým by měla být přikládána pozornost.

„Zavři zobák, ty starej vožralo, s tebou by se tahle panenka nikdy nevyspala! Dyť je to dcera starýho Papulky a ten si, panečku, svý děti umí setsakramentsky pěkně vychovat!“

„Mně tu žádná ženská nebude tvrdit, že si vymejšlím, to teda ne!“

„Co ty do toho zase pleteš, že sem ženská, co je ti vůbec po tom?“

Hádku, která později vyústila až ve rvačku, musela ukončit teprve servírka Tereza. Když proti sobě stáli opilá žena s ještě opilejším mužem a navzájem na sebe mířili hůlkami, postavila se mezi ně a požádala je, aby si šli své nevyřešené účty řešit jinam.

„Mně žádná baba nebude tvrdit, co mám dělat, ty jedna šmejdko, uhni mi z cesty. … Neuhneš? Mdloby na tebe!“

Kouzlo svůj cíl neminulo, Tereza se sklátila k zemi jako podťatá a narazila přitom hlavou o roh jednoho stolu. Byla mrtvá. Nešťastnou náhodou…

„Podívej se, co jsi provedl, ty jeden smraďochu! Vždyť si ji zabil!“

„Hej, chlapi, padáme. Dneska to máme bez placení…“

Všichni hosté opustili jeden po druhém lokál. Nakonec v něm zůstala jen sama opilá žena spolu s mrtvolou krásné dívky. Poručila si další grog. Odezva nebyla žádná. Nakonec tedy i ona opustila vyhřátou místnost a vydala se do venkovní tmy.

Redakční úpravy provedla Alisma Bailly Fisto