Škrtidub
Podívala se na své ruce plné mozolů. Ušmudlané od hlíny, popraskané od tvrdé práce, plné drobných škrábanců. Věděla, že podnikat s plody škrtidubu bude náročné, ale nebyla si jistá, zda byla připravena na toto. Péče o škrtidub je velmi náročná a mít jich plné tři skleníky, to je práce na celý úvazek. I část volného času.
Rodiče i známí ji varovali, aby od nápadu upustila nebo si našla nejprve společníka. Tušila, že to nebude snadné, ale teď pracovala raději od úsvitu do západu slunce sama, jen aby nemusela ostatním přiznat, že měli pravdu. Ano, ta její proklatá pýcha. Povzdechla si a pokračovala v práci. Ostříhala opatrně uschlé listy na posledních dvou rostlinách a protáhla si záda. Pro dnešek má hotovo.
Jak týdny plynuly, rostlinám se dařilo a krásně rostly. Dokonce začala sklízet plody své práce. A to doslova. Získat plody z útrob zákeřné vegetace bylo náročné, ale pro obratnou bylinkářku to byla hračka. Zdály se jí však menší, než obvykle. Usoudila, že se jedná o první sklizeň a lopotila se dál. Po mnoha dalších týdnech zjistila, že získávané tobolky jsou pořád poněkud podprůměrné velikosti a začala se pídit po informacích. Po prozkoumání patřičných publikací ale byla poněkud zmatená.
Škrtidub dává plody nejlepší, když dostatek prostoru, větru a slunce má. Divoce rostoucí přinese vám hojnost. Dbejte však na teplot kolísání, na to jsou rostliny citlivé. Uzavřete-li škrtidub mezi stěny, nečekejte plodů jmění.
Tak. A týdny práce přišly vniveč. Stavěla skleníky pro nic za nic. Ale jak má pěstovat škrtiduby divoce a venku, když zároveň vyžadují stálou teplotu? Nedalo se nic dělat, musela studovat dál knihy a doufat, že se jí podaří najít řešení. Mezitím dělala, co mohla s tím, co měla. Nakonec se jí podařilo najít řešení. Skleníkové kouzlo. Silné kouzlo by mělo být schopno udržovat víceméně stálou teplotu v očarované oblasti, aniž by výrazně bránilo okolním vlivům. Ale nebude to snadné na tak velké ploše.
Postupně bourala části skleníků a kouzlila. Trvalo to několik dní, ale zadařilo se. Snad se bude škrtidubům růst lépe. Ještě by mohla podpořit růst hnojením. Nedávno se jí podařilo sehnat to nejkvalitnější hnojivo z dračího trusu. Stačí malá lžička do sudu s dešťovou vodou a účinky jsou prý nevídané. Problém ale bude ta dešťová voda. Poslední dobou bylo velmi sucho a těch málo kapek, co spadlo, nestálo za řeč. Vodu na zalévání měla z nedalekého potoka, ale dračí hnojivo vyžadovalo striktně vodu dešťovou. Tady už jí kouzla nepomohou, s počasím nic neudělá. A tak čekala a pracovala.
Dlouhé dny panovalo až spalující horko. Lopotila se a připadala si umouněnější než jindy. Navečer cítila, jak vzduch těžkne a začalo být dusno. Teď by to mohlo přijít. Že by konečně? Pro jistotu nachystala po celé zahradě nádoby na zachycení vody. Když se podívala na oblohu, tušila, že nečiní zbytečně. Bouřkové mraky už se stahovaly a vypadalo to na pořádnou melu. Když oblohu proťal první blesk a pár kapek dopadlo na okenní parapet, stála u okna s hrnkem čaje a sledovala tu smršť. Temné nebe křižovaly blesky a přes liják nebylo skoro vidět ven. Ještě nikdy neměla z průtrže takovou radost. Za několik desítek minut polevilo to nejhorší a venku už jen vytrvale pršelo. Nedalo jí to a vyšla na chvíli ven. Roztáhla ruce a nastavila tvář k zamračené obloze. Ačkoliv byla po chvíli úplně promočená, déšť na ni působil jako sladké polibky. V hloubi duše tušila, že tohle je přesně ten zlom, který potřebovala.
A měla pravdu. Silný déšť krásně zalil škrtiduby čerstvou vodou, nádoby byly až po vrch plné a dračí hnojivo? Účinkovalo vskutku kouzelně. Netrvalo dlouho a sklízela úrodu, jakou by jí leckdo záviděl.