Samota

Poslední dobou je v síni živo. Ale nebývá tomu pořád. Slečna Violetta popsala, jak to vypadá ve dnech, kdy do síně zavítá tak maximálně klubko prachu…

-*-

Ve Velké síni jen tak sedím,
na prázdné stoly hledím.
A žádné čaroděje tu nevidím.

Je tu ticho jako v lese,
zima se mnou trochu třese.
Cítím úzkost, strach a smutek,
už mi i můj krtek utek.

Hledám všude živou duši.
Volám až praskají mi uši.
Čím dál víc tu bloudím sama.
Slyším jenom prázdná slova.

Slzy hrnou se mi do očí,
nemůže pomoct ani ze světa úbočí.
Kdyby však někdo objevil se tady,
skončili by moje životní vady.

A však tu nikdo není,
ztrácím se tak v říši zapomnění…