Kouzelný svět

Princess dopověděla poslední příběh. Měla dobrý pocit. A to nejen proto, že společně s přáteli splnili faunovo přání a převyprávěli mu tolik příběhů, kolik se jen dalo. Ale také z toho, že překonala sama sebe a napsala tak dlouhé příběhy jako nikdy předtím.

Po cestě k hradu znovu, jak už mnohokrát, děkovala kouzelnému světu, kolik příležitostí jí už k seberealizaci přichystal. Kdyby tento svět neznala, nikdy by nepsala příběhy, nemalovala obrázky, nefotografovala nevšední předměty a scenérie, nic by nevyráběla, ani by nenamáhala hlavu nad tolika rébusy a hádankami.

Procházela kolem Zakázaného lesa a dívala se směrem k famfrpálovému hřišti. Nikdy by nepodnikla fascinující lesní výpravy a nezažila ten adrenalin při famfrpálových zápasech. To není jako fandit vašemu oblíbenému mudlovskému sportovnímu týmu. Tohle jste skutečně vy a lidé, které znáte.

Nikdy by nezažila takovou soudržnost při boji o školní pohár. Co je ale hlavní, nikdy by nepoznala tolik báječných kamarádů. Ať už jsme červení, modří, zelení, žlutí, fialoví, šedí či hnědí, všichni jsme jedna velká parta přátel, která si navzájem dělá život lepším.

Ještě když se přikrývala ve své posteli s nebesy, neubránila se úsměvu. Věděla, že ji zítra čeká další den plný kouzelného dobrodružství. A rozhodně ne poslední. Byla šťastná.