Mlčenlivá pěna

Byl sychravý podzimní den a v pražských uličkách bylo chladno. Lidé prožívali svůj každodenní život a nic jiného nevnímali. Chodili, jak těla bez duše. Stroje. Osm stupňů nad nulou, prohlásil kolemjdoucí a vytřeštil na mobil oči, to abych umrzl. Pravdu měl, přitáhla jsem si šálu ke krku a upil ze svého termo hrnku. Horký čaj s citronem se mi rozlil celým tělem, bylo takové chladno, že jsem cítila každou jednu kapku, která mým tělem postupně prostupovala. Dneska mě čekal důležitý den. Stála jsem před pekařstvím na Strossmayerově náměstí a přemítala o dnešních přijímačkách. Nevím, jak to dopadne, mám strach, ale to snad zvládnu. Podala jsem si přihlášku na filosofickou na Karlovku, nervy mám v kýblu, alespoň ten čaj mě trochu uklidňuje. Nasedla jsem na 17 s jela...