Obláčkový průšvih

Už hodiny hledala v lektvarových knihách. Ten recept tam někde musí být. Je si jistá, že už o něm někde četla. Kdyby si jen vzpomněla na název knihy anebo alespoň, jak kniha vypadala. Obláčkový lektvar. Tak moc ho chtěla vyzkoušet. Úplně před sebou viděla obrázek lektvaru a popis, jen si tak vybavit obal knihy:

Obláčkový lektvar

Namodralý lektvar s jemně fialovými odlesky způsobuje nadměrný smích, drobné halucinace a pocit lehkosti. Pozor! Nepoužívat nadměrné množství, můžete ztratit kontakt s realitou! Lektvar není návykový, ale neměl by být užíván kouzelníky mladší 17 let.

Ano, tak neuvěřitelně lákavě to znělo. Je však možné, že kniha s receptem byla ze školní knihovny odstraněna nebo byl nějak odebrán tento recept. Přeci jen jej Ministerstvo kouzel na základě zdlouhavých soudních řízení s úzkostlivými matkami označil za nepovolený lektvar a neobchodovatelné zboží. Kdysi se dal alespoň sehnat v žertovných předmětech. Sice byl trošku šizený, ředili jej kdoví čím, aby byl účinek ještě menší, ale lepší než nic. Teď je zakázáno jej jakkoliv masově vyrábět či distribuovat. Není však zakázáno si jej uvařit doma. Pro své účely. A když nenápadně ukápne kapka spolužákům do džusu… co by se mohlo stát? Není to přeci žádná droga. Gwendoline hledala ještě dlouhé hodiny a vyplatilo se. Pár chvil před tím, než jí knihovnice přišla oznámit uzavření knihovny a požádat ji o uklizení všech publikací, spočinul její zrak na tenké zašlé knížce. To je ono! Rychle nalistovala správnou stranu a dala se do opisování. Půjčovat si to pro jistotu nechce, o tom by byl záznam. S malým útržkem pod hábitem, dobrým pocitem a vypůjčeným titulem „Bylinné dryáky pro amatéry i mazáky“, aby měla krytí, se pomalu vracela do kolejní místnosti. Musí si vše nejprve prostudovat, lektvar nevypadá složitě, ale jen nějaké zhušťovadlo to také není.

10 kapek ranní rosy
žejdlík medu lesních včel
zamíchat 5x proti směru
3 sušené květy mámeníku – přidávat po jednom kuse a po každém květu zamíchat 2x po směru
vlas víly
zamíchat 10x po směru
1 ampulka slin levharta obláčkového
půl unce zhušťovadla
zamíchat 3x proti směru a 1x po směru
slít

Inu, některé suroviny mohou být problém. Většinu sežene v pohodě u Sluga a Jiggerse, ale mámeník a sliny levharta jsou ošemetné. I když mámeník roste na kraji Zapovězeného lesa, bude jeho získání vyžadovat trošku odvahy a pár porušení školního řádku. Ale ty sliny. Na malý okamžik ji zarazila myšlenka, odkdy jsou levharti takoví vtipálci, že jsou jejich sliny tak důležitou přísadou. Zasmála se vlastnímu vtipu a mávla rukou. Prvně sežene zbytek a pak bude řešit tu šelmu.

Nákup základních surovin byl rychlý, teď se připravovala na tajemnou výpravu na kraj lesa pro mámeník. Seděla v koutě kolejní místnosti a sepisovala něco do pergamenu. Úkoly už měla dávno všechny hotové a teď jen předstírala práci. Čekala, až půjdou všichni spát, aby se mohla vyplížit ven. Konečně odešel i poslední opozdilec a Gwendoline mohla opustit místnost. Oblečena byla v černém plášti s kapucí, aby byla co nejméně vidět. Došla až na pozemky hradu a plížila se pod okny. Najednou uslyšela podivné skřehotání a samým leknutím se zastavila na místě. Ale byl to jen nějaký pták, který přelétával z větve na větev. Hrad už minula a šla mezi skleníky směrem k lesu. Z měsíce byl dnes jen malý srpek, tak si musela svítit hůlkou. Ale jen maličko, aby nebyla vidět. I když, kdo by dozoroval na pozemcích. Došla na místo, kde rostly tolik chtěné rostliny a Gwendoline opatrně utrhla několik květů. Zadržovala u toho dech, protože jejich omamná vůně mohla lehce pomotat hlavu a způsobit i nevolnost nebo závratě. Najednou se jí přímo za zády ozval děsuplný zvuk. Lekla se a upustila všechny natrhané květiny. Zakřičela, že ji snad museli slyšet až na hradě. Prudce se otočila a… nic. Nikde nic. A zničehonic zase to… kvákání? Ano, byla to velká ropucha, která patrně svolávala nějaké další. Gwendoline na nic nečekala, popadla květy a utíkala k hradu, co jí nohy stačily a plášť dovolil. Doufala, že levhartí sliny půjdou získat nějak lépe a nejlépe ve dne.

Už kolikátý den dumala, jak získat poslední surovinu. V hradních zásobách nic nenašla a vloupat se do kabinetu profesorky Lecter a prohledat její soukromé zásoby se jí zdálo až příliš troufalé. Jednoho dne při procházce Prasinek uviděla leták Agentury Žlutá tlapa nabízející nové brigády. Jedna z prací Gwendoline tuze zaujala.

„Výpomoc v mudlovské ZOO“

To je přesně to, co potřebovala. Ihned se zapsala jako dobrovolník a slečna za přepážkou ji upozornila, že se jedná o víkendovou brigádu. Vydělá si o něco více, než běžnou prací, ale stráví v ZOO celé dva dny. Gwendoline nemohla být šťastnější. Za dva dny se jí určitě nějak podaří získat kýženou surovinu. Na další víkend si sbalila vše potřebné a přibalila pár prázdných ampulek. Ráno před sedmou hodinu se dostavila k Agentuře, odkud vyrazila přenášedlem spolu s ostatními zájemci o lukrativní brigádu do ZOO v Londýně. Při rozdělování prací se dobrovolně přihlásila k úklidu pavilonu šelem a těšila se, až bude chvíli sama. Nečekala ani moc dlouho. Zaměstnanec jí ukázal, co má kde zamést a odešel připravovat jídlo pro šelmy. Gwendoline dlouho neotálela. Odběhla k výběhu levharta obláčkového, kouzlem otevřela zámek, vklouzla k podřimujícím zvířatům a svižně seslala uspávací kouzlo. Levharti spali jako nemluvňata a mrštná čarodějka odebírala sliny do ampulek, jako by jí šlo o život. Když měla plných asi pět ampulek, vyplížila se ven, zamkla dveře a vrátila se zpět k úklidu. Zřízenec se velmi divil, že zvířata tak tvrdě spí. Vždy, když se blíží čas krmení, nervózně a hladově rejdí kolem dveří. Pokrčil však rameny, dal jim za dveře jejich porci a pokračoval dál. Levharti spali ještě několik desítek minut, než kouzlo pominulo a hladově se vrhli na maso. Tou dobou Gwendoline už dávno vše zametla, vyleštila skla expozic a odcházela na svačinu.

Víkend uběhl jako voda. Gwendoline měla vzácnou surovinu, pěkně vyděláno a ještě si prohlédla mnoho krásných zvířat. Zbývalo už jen uvařit lektvar. Večer se vykradla do opuštěné učebny, znovu si pročetla přesný postup a dala se do vaření. Za necelou hodinku probublával v kotlíku uvařený lektvar. Mladá kouzelnice slila tekutinu do lahvičky a vrátila se zpět do ložnice. Tam ampulku pečlivě schovala mezi oblečení. Už jen čekat na vhodnou příležitost a kápnout trošku do pití svým dvěma kamarádům. To bude legrace.

Asi za týden si chtěla její kamarádka Mary Lou půjčit svetr. Gwendoline ji poslala ke své skříni, ať si vybere. A tam našla Mary Lou záhadný lektvar. Ihned se ptala, co je to za lektvar a proč ho má Gwendoline takto schovaný. Tu polil ledový pot a honem přemýšlela, jak se z toho vykecat. Rychle přítelkyni namluvila, že je to Zpěvný dryák, který koupila nedávno ve Šprýmech a chtěla ho nalít trošku jejich kamarádovi Lucasovi do pití. Prý po něm bude asi deset minut zpívat. Mary Lou se smála a souhlasila, že to bude jistě velká legrace. Gwendoline se ulevilo a řekla si, že lektvar bude muset lépe schovat. Teď ho použít nemůže, bylo by to moc nápadné. Druhý den ráno přišla na snídani, přisedla si k Mary Lou a Lucasovi a rozhlížela se, co si vybere. Mary Lou se ale nějak podezřele pochechtávala. Zdálo se jí to zvláštní a zeptala se, co se děje. Málem omdlela, když jí Mary Lou prozradila, jakou legrácku si připravila. Ráno si přivstala, vzala Gwendoline žertovný lektvar, proplížila se do kuchyně a celý obsah vylila do obrovského džbánu, ze kterého skřítci ráno všem nalévají dýňovou šťávu. Prý to bude ohromná legrace, až bude po snídani zpívat celý hrad. Gwendoline nasadila křečovitý úsměv, nenápadně odsunula svůj džus stranou a vyčkávala, co se bude dít.

To bude ale průšvih. Pořádný, obláčkový průšvih.