Poslední závěť

Kde je mu konec? „Cesta má přede mnou v dáli mizí, každý krok v srdci mém zabolí, zakrátko bude mi všechno cizí, nespatřím své rodné údolí.“ Zpívaly nadšeně táborové děti pubertálního věku u ohně poslední den táboru. Poslední den byl vždycky ze všech nejlepší a nejhorší zároveň. Jednak všem bylo líto, že se zase rok s partou kamarádů neuvidí, loučení bylo mnohdy náročné. Na druhou stranu ale všichni mají spoustu nových přátel a zážitků. „Zavolám: nashledanou, nashledanou, nashledanou, rodné údolí, Já volám: nashledanou, nashledanou, při vzpomínce srdce zabolí.“ Dohaleká skupina poslední slova oblíbené písně, oheň plápolá, je docela teplá noc a všichni se obejmou a začnou se pomalu rozcházet do svých stanů či chatek. Některým se však ještě spát nechce,...