Zašitá ponožka

Barbar Moran seděl v dřevěném křesle hned u krbu. Za ním byly navršeny kožešiny, aby se mu sedělo měkce. Do místnosti, i přes okna chráněná okenicemi, pronikalo prudké bubnování deště a vytí větru. Oheň vesele plápolal a Moran při jeho světle pečlivě zašíval ponožku. Jeho prsty působily až nepatřičně obratně s drobnou jehlou, která se v nich téměř ztrácela. Jeho mozoly měly mozoly, a drobné jizvičky mu křižovaly ruce tak hustě, až vytvářely téměř jednolitou plochu. Jehla se rytmicky zabořovala a vynořovala z ponožky. Jako všechno Moranovo oblečení, i ponožka se vyznačovala nápadnou kvalitou, ač hojně zkoušenou barbarovým životním stylem. Teď se stala obětí jednoho velmi neodbytného skřeta, který se pokusil zakousnout se Moranovi do kotníku. Už z ponožky pečlivě...